Média na Západě stále opakují, že komunismus je mrtvý koncept. A to po celou dobu, kdy je nejdynamičtějším státem světa Čína, kterou vede komunistická strana. A když si toho nedávno američtí politolové všimli, definovali čínskou nedemokratičnost jako hlavní problém mezinárodních vztahů. Otázka zní: když se Čína stává velmocí, bude se chovat velmocensky jako se dosud choval Západ?
Pohled na Čínu je dnes plný nervozity, děje se něco historicky bezprecedentního a neznámá změna vždy vyvolává obavy z budoucnosti. Západ chce tudíž oprávněně získat záruky, že jeho zájmy tato změna neohrožuje. V mezinárodní politice paradoxně i rozum často slouží emocím a proto je třeba nalézt cestu jak zájmy Západu zabezpečit. Je zřejmé, že i racionální přístup nenabídne nic víc než alternativy, ale i to rozhodně není málo.
Ve chvíli stého výročí je třeba uznat, že čínská KS přežila mnohé předpovědi úpadku, jež se ve zpětném pohledu zdají být spíš zbožným přáním západních znalců.
Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) pobývalo od jejího zprovoznění v roce 2000 více než 240 astronautů z různých zemí, žádný z nich nepocházel z nejlidnatější země světa. Čína si proto staví vlastní vesmírnou stanici.
Měl to být rok, který odstaví Čínu na vedlejší kolej mezinárodního obchodu i politiky. Přesně na Silvestra roku 2019 se objevila první zmínka o výskytu nového koronaviru v čínském městě Wu-chan.
Letošní rok získá svá hodnocení do značné míry podle toho, zda Spojené státy a Čína naleznou společnou řeč.
Komunistická Čína zavádí systém kontroly obyvatel, který překonává nejdivočejší sny spisovatelů antiutopických románů: počítačové systémy mají automaticky hodnotit "kvalitu" jednoho každého obyvatele a podle výsledků ho odměňovat nebo trestat. O významu, jaký Čína takzvanému systému společenského kreditu přikládá, svědčí i vyjádření samotného prezidenta státu a generálního tajemníka komunistické strany Si Ťin-pchinga: "Umožní to důvěryhodným lidem cestovat kamkoliv na světě. Na…