Pomáhat růstu popotahováním sazenic (Bámiáo Zhùzhǎng)

04.11. 2021 Reportáže, analýzy, rozhovory

„Zájem o knihu Amerika proti Americe je důsledkem probuzené touhy pochopit USA, které se nacházejí uprostřed studené občanské války,“ vysvětlil přitažlivost knihy čínskému zpravodaji agentury Bloomberg Wang Wan, děkan Institutu finančních studií na prestižní Čínské lidové univerzitě v Pekingu.

Žádanost knihy název Amerika proti Americe nepochybně souvisí i s jejím autorem. Před třiceti lety ji napsal tehdy pětatřicetiletý Wang Chu-ning, nyní šedá eminence pekingského režimu. V mládí platil za mimořádný akademický talent a s vědeckým zápalem pojal koncem osmdesátých let i stáž v USA. Během půl roku navštívil dvacet univerzitních kampusů a třicet měst, pozoroval také prezidentskou volební kampaň roku 1988 – ovšem dospěl k závěrům velmi nelichotivým pro hostitele: „Zatímco západní moderní civilizace může přinést hmotný blahobyt, tak nutně nevede ke zlepšení lidského charakteru.“ Dnes je mu šedesát pět let a ze seriálu o vlivných intelektuálech současnosti se vymyká tím, že už čtvrtstoletí nezveřejnil žádnou knihu ani nestál za vznikem vědecké či technologické inovace. Přesto je podle všeho reálně nevlivnějším myslitelem z doposud portrétovaných. Posledních devět let totiž doprovází čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na domácích i zahraničních cestách, stojí za klíčovými trendy jeho panování a od roku 2017 patří do sedmičlenného stálého výboru politbyra. Jako jediný z členů tohoto nejužšího politického vedení Číny přitom za sebou nemá žádnou praktickou vládní zkušenost z některé z provincií.

 

„Wangův vliv ve straně lze vysvětlit jeho vhledem do otázky, jak uchránit socialismus před silami západní globalizace,“ píše Matthew D. Johnson na serveru Reading the China Dream, který se specializuje na překlady textů vlivných čínských, režimem povolených intelektuálů. Tím klíčovým pro ochranu před liberálními idejemi je přitom podle Wang Chu-ninga důraz na kulturu a základní hodnoty, jež stát musí tvrdě vymáhat. Jeho přemýšlení tak nabízí i vysvětlení aktuálních, Západu někdy nepochopitelných kroků pekingského režimu.

 

Politický software
Kvůli chatrnému zdraví i rodinným konexím se během kulturní revoluce vyhnul vyhnanství na venkově – místo toho se doma v Šanghaji na elitní škole učil francouzsky a hltal knihy evropských klasiků. Po znovuotevření vysokých škol v roce 1978 se v Šanghaji přihlásil na elitní univerzitu Fu-tan a v pouhých třiceti letech se stal nejmladším profesorem v její historii. V polovině devadesátých let přesvědčil Wang Chu-ninga k přechodu z univerzity do politiky osobně tehdejší prezident, též šanghajský rodák Ťiang Ce-min. Při setkání údajně citoval z jeho knih a nabídl mu místo ve vlivném vnitrostranickém think tanku – Výzkumném ústavu pro centrální politiku, který později (v letech 2002–2020) řídil. Během této éry nejen že nic nepublikoval; podle profilu, který před osmi lety vyšel v deníku The Wall Street Journal, dokonce přerušil většinu kontaktů s kolegy z univerzity a zásadně se přestal stýkat s cizinci. Na papíře však za sebou tento introvert a nespavec ve dvaceti knihách zanechal více názorů a myšlenek než kterýkoli jiný významný čínský předák posledních dekád. Na počátku akademické dráhy se zabýval konceptem státní suverenity, zkoumal jeho proměny v dějinách evropského myšlení od antiky až po Hegela a rozdíly vůči konfuciánskému pojetí suverenity. Poté se – podobně jako mnozí intelektuálové osmdesátých let – vypořádával s rychlou modernizací Číny, již přineslo tehdejší otevírání se světu a tržní reformy. Ve svých nejvlivnějších textech promýšlel politický „software“ – tedy kulturu, hodnoty, pocity a tradice, které považoval za stejně podstatné jako „hardware“, tj. ekonomiku a instituce. Hospodářská a politická modernizace byla z jeho pohledu žádoucí pouze v případě, že se ji podaří doplnit novým hodnotovým systémem, který pomůže udržet společenský řád. Ovšem hodnoty, na nichž by rychle se měnící společnost mohla stavět, mu v tehdejší Číně chyběly. Dospěl k tomu, že země je musí znovu vytvořit – a pomohl si poznatky z historie, dějin práva a čínské i západní politické filozofie. „Toužil po spojení marxistického socialismu s konfuciánskými hodnotami, čínským legalistickým politickým myšlením a západními idejemi státní suverenity, moci a nacionalismu. Z této syntézy měl vzniknout základ dlouhodobé stability a růstu, jenž bude imunní vůči západnímu liberalismu,“ píše N. S. Lyons v zevrubném profilu, jenž v říjnu vyšel na esejistickém serveru Palladium. Pro vytvoření tohoto rámce byla z jeho pohledu nenahraditelná silná centrální kontrola státu. Její efektivitu pak měla zvýšit ideologická kontrola v rámci vládnoucí strany, překonání lokálních a regionálních odlišností právě s pomocí univerzálních „základních hodnot“ a boj proti korupci ve vlastních řadách. Na téma korupce v čínské a západní tradici a boje proti korupci v čínské historii ostatně napsal dvě knihy. Kvůli důrazu na hodnoty a stabilitu bývá Wang řazen mezi takzvané nové konfuciány či neoautoritáře – sám sebe ale spíše vnímá jako čínského neokonzervativce. Jak píše sinolog I Wang z australské Griffithovy univerzity: Wang Chu-ning vždy zdůrazňoval, že „politická demokratizace nesmí být rychlejší, než je stupeň rozvoje země“. S odkazem na čínské přísloví argumentoval, že není moudré pomoct sazenici k růstu tím, že ji vytrhneme z půdy.

 

 

Projevy dekadence
Ještě koncem osmdesátých let přitom jeho představa „základních hodnot“ byla poměrně otevřená postupnému směřování k demokracii i liberálním vlivům. To se však změnilo právě po zmiňované stáži v USA. Při objevování nové země dospěl k závěru, že Amerika čelí „nezastavitelnému spodnímu proudu krize“. Viděl hlavně rozpory mezi bohatými a chudými, mezi proklamovanou demokracií a realitou mocných korporací a zájmových svazů, volby považoval za vyprázdněný rituál. Všímal si lidské osamělosti, krize rodiny, drog. Ovlivnila jej také kniha The Closing of the American Mind (Uzavření americké mysli) od filozofa Allana Blooma, která argumentovala, že vyšší vzdělání zradilo americkou demokracii tím, že studentům vštěpuje relativistické hodnoty podkopávající kořeny úspěchu americké civilizace. To všechno jej vrátilo k jeho velkému motivu: „Když zkolabuje hodnotový systém, jak se může udržet při životě společenský systém?“ A po návratu domů proto začal argumentovat, že Čína musí odolat vlivům globálního liberalismu – protože právě jeho směs individualismu, materialismu, hédonismu považoval za příčinu amerických problémů. Podobně mezinárodní vztahy po konci studené války vnímal – trochu v duchu Samuela Huntingtona, kterým se mnohdy inspiroval – coby střet kultur. A právě kultura, tedy „jemná síla“ – nikoli politika či zbraně, tedy tradiční „tvrdá síla“ –, pro něj byla největším ohrožením čínské suverenity. „Západní země stále více využívají svou kulturní sílu k ovlivnění světového dění a vnitřního vývoje rozvojových zemí,“ napsal v první polovině devadesátých let. Za způsob obrany považoval nacionalismus a kroky nezápadních zemí namířené „proti kulturní hegemonii Západu“. Wang Chu-ning radil hned třem čínským prezidentům, přesto pozoroval, jak se „zhoubný vliv“ liberálních idejí šíří do čínské kultury a společnosti. Autoři jeho profilů se shodují, že až současný vládce Si Ťin-pching se pohledem tohoto dvorního intelektuála plně řídí a nejspíše jej i sdílí. Velkým motivem Siho vlády je – v duchu Wangovy tvorby – protikorupční tažení, jež smetlo i některé špičky režimu. Podle citovaných autorů též není náhoda, že Wangův vzestup jde ruku v ruce s obnovenými ideologickými kampaněmi mezi členy komunistické strany, rostoucím nacionalismem a kulturním útlakem menšin, snahou státu získat kontrolu nad soukromými technologickými koncerny (viz třeba dočasné záhadné zmizení nejznámějšího čínského podnikatele a filantropa Jacka Maa) a kultem kolem Si Ťin-pchinga. Wangovo uvažování se zrcadlí i v aktuálních krocích čínského vedení, které v zahraničí vyvolávají značnou kritiku nebo minimálně nepochopení. Například omezení on-line videoher na maximálně tři hodiny týdně, omezení LGBT aktivistů, náhlá cenzura a vymazání internetových účtů řady filmových celebrit a kampaň proti zženštilosti a naopak pro nové maskulinní vzory v popkultuře. Obojí je podle Čchang čcheho ze serveru SupChina, který se specializuje na čínské dění, projevem toho, že čínské vedení vnímá propojenost politických problémů s kulturou. „V nedávném projevu o své politice všeobecné prosperity Si varoval před roztrháváním společenské soudržnosti na Západě a slíbil, že se Čína vydá jinou cestou,“ napsal. „V jádru pekingských kroků je přesvědčení, že materialismus a progresivní hodnoty jsou projevem dekadence, upadající civilizace.“ Čína se tak podle něj vydává k ještě většímu kulturnímu konzervatismu. Nový výběr členů politbyra v roce 2022 ukáže, jak velkou roli v dalším vývoji sehraje inspirátor tohoto směřování, Wang Chu-ning.

 

 Wang Chu-ning (65) Nejmocnější čínský intelektuál, který bývá řazen k tzv. neokonfuciánskému či neoautoritářskému proudu. Publikoval převážně od poloviny osmdesátých do poloviny devadesátých let. Napsal řadu knih a vlivných esejů, například text Struktura měnící se čínské politické kultury nebo Kulturní expanze a kulturní suverenita. V roce 1995 přešel do služeb Komunistické strany a platí za autora mnoha konceptů současného prezidenta Si Ťin-pchinga, třeba jeho politiky čínského snu o velké obrodě čínského národa nebo Siovo myšlení o socialismu s čínskými charakteristikami v nové době. Od roku 2017 je jedním ze sedmi členů stálého výboru politbyra, nejužšího vedení Číny.

Zdroj: Respekt

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.