Modelové výpočty analytiků hovoří jasně: za patnáct let čínský hrubý národní produkt dosáhne úrovně 37,7 bilionu dolaru, zatímco výkon USA už bude menší, jen 35,4 bilionu dolarů. Takže zhruba za patnáct let má skončit přibližně sto let trvající nadvláda USA a možná i dolaru jako globální měny číslo 1 a Čína se po několika tisících let opět stane nejsilnějším hospodářstvím na světě.
Analýza k nezaplacení
Prognóza tvrdí, že přes všechny globální hrozby a nejistoty bude toto století patřit asijským ekonomikám. Rozsáhlá studie vychází každý rok a obsahuje žebříček 193 zemí světa (podle nominálního HDP v dolarech) včetně prognózy vývoje na příštích patnáct let, přičemž největší pozornost věnuje hospodářsky silným státům a regionům. Výměnu na prvním místě experti CEBR loni předpovídali už na rok 2030, ale londýnští finanční analytici nyní tvrdí že kvůli obchodním válkám mezi USA a Čínou k nevyhnutelné změně dojde až o dva roky později, protože se očekává zpomalení růstu čínského HDP. Zvýšení cla na čínské zboží ze strany USA prý citelně zasáhne čínskou ekonomiku, jelikož zhruba pětina veškerého jejího vývozu směřuje do Spojených států. Ale pokud se započte i nepřímý vývoz a další obchodní kanály, analytici mají za to, že celou třetinu čínského exportu jednoduše koupí američtí spotřebitelé. Z těchto důvodů studie počítá s tím, že růst čínské ekonomiky v příštích patnácti letech bude pomalejší: v letech 2018 až 2023 poroste HDP v průměru o 5,4 procenta, v letech 2023 až 2028 Jen 04,1 a v posledním období, tedy mezi lety 2028 a 2033, pouze o čtyři procenta. Analýza v této souvislosti předpovídá uvolnění čínské monetární politiky a postupnou devalvaci juanu. Takže během 30 let (od roku 2003 do roku 2033) svět bude svědkem velkého přeskupení sil na poli globální ekonomiky. Zatímco v roce 2003 první pětku tvořily USA, Japonsko, Německo, Velká Británie a Francie, v roce 2033 první lajna světové ekonomiky bude mít následující sestavu: Čína, USA, Indie, Japonsko a Německo jako jediný zástupce Evropy, jejíž význam a již delší dobu klesá. Podle žebříčku v roce 2033 ekonomika Velké Británie klesne na šesté, Francie na. sedmé místo. Itálie pak ze současného osmého místa spadne na třinácté, Španělsko ze třináctého na patnácté, Rusko z dvanáctého místa na šestnácté. Naopak Kanada si z nynější pozice (desáté místo) polepší a bude devátou nejsilnější ekonomikou na světě. Česká republika, jejíž ekonomika je úzce spjatá s Německem a dalšími státy EU. Podle předpovědi analytiků klesne také, dokonce o šest míst, ze současného šestačtyřicátého na dvaapadesáté. Suma sumárum, ekonomický vzestup Číny už zřejmě nikdo nezastaví. Ani prezident Donald Trump, i když se mu den D v dějinách ekonomiky USA podařilo svými opatřeními oddálit o dva roky. Nejsilnějším hospodářstvím, chcete-li kapitalismem, světa se paradoxně stane země, kde vládnou komunisti. Otázka je, zda z takového vývoje budou mít radost samotní Číňané.
Podceňovaná Čína
V české veřejné debatě není téměř nikdo, kdo dokáže popsat, v čem je Čína pro Západ právem velmi obávaný soupeř. Takových lidí není mnoho ani na Západě. Často to končí u klišé, jak represívní komunistický režim provozuje cosi ve stylu policejního státu a porušuje lidská práva svých občanů. To je jistě pravda. Je to ale problém pro Číňany, ne pro Západ. Pro ten je obrovským rizikem, jak výkonný dokáže být kříženec represivní společnosti s kapitalistickou ekonomikou. Ta kombinace válcuje západní ekonomiky a rozkládá tamní společnost. Nejvíc je to vidět na příkladu USA. Západ udělal obrovskou chybu, když roku 2001 přijal Čínu do Světové obchodní organizace (WTO) a otevřel jí tím dveře k volnému obchodu. Počítal s tím, že č lenové WTO dodržují pravidla, bez nichž není žádný volný obchod možný. Kromě odbourávání cel a různých obchodních bariér k ním patří třeba i ochrana duševního vlastnictví. Stručně řečeno: nápady se nekradou a krádeže se trestají. Stejně jako k nim patří, že se uměle nemanipuluje měnou. Už za pár let bylo jasné, že Čína nic z toho nedodržuje. Média byla plná příběhů o tom, jak západní odnikatelé zírali v Čině na výrobky, které vypadaly přesně jako ty jejích. ale nesly čínské značky. Od aut po stíhačky. Brutálním porušováním pravidel získala Čína čas na to, aby se postupně naučila vyvíjet vlastní technologie, dnes už často srovnatelné se Západem. Na tamní univerzity vysílala spousty chytrých studentů, o nichž Američané zjišťují, že to byli technologičtí špioni. Doma masivně investovala do škol, takže čínské děti dnes podle srovnání OECD PISA mají nejlepší výsledky na světě od matematiky po schopnost rozumět čtenému textu. Západní děti nechávají daleko za sebou. A s nabitou silou stoupá čínská asertivita i agresivita.