Dnes můžeme rozdělit názory na Čínu a její chování v mezinárodních vztazích na dvě skupiny. Jedna tvrdí, že Čína bude udávat směr 21.století, stane se ekonomickým i jiným konkurentem USA, což také podkládá bezpočet dávno i nedávno vydaných publikací. Druhá vezme v potaz stále ještě daný status quo Číny jako rozvojové země, která má co dělat sama se sebou a nakrmením vlastního, velice početného a navzdory ekonomickému boomu vesměs chudého, obyvatelstva. Ať se přikláníme k té či oné názorové skupině, čínské komunistické vedení už vyhlásilo na posledním sjezdu své další aspirace, odrážející spíše druhý pohled. Zmíněný sjezd se nesl ve znamení tradičních formalit a proklamací dosažených úspěchů. Nejen v Pekingu byla znatelná větší přítomnost policejního dozoru, aby vše fungovalo hladce a organizovaně. Titulní stránky novin ani neměly šanci otisknout jiné informace než proklamace sjezdu. Prezident Hu Jintao během svého dvou a půl hodinového zahajujícího projevu věnoval obligátních několik chvil zmínkám o již dosažených úspěších a dalších plánech na poli ekonomiky a vývoje společnosti – vedle otázky Tchaj-wanu, národní obrany, bezplatného vzdělání, reformy sociálního systému, rozšíření soukromého vlastnictví nebo posílení právního systému se prezident Hu zabýval, již tradičně, zejména otázkou ekonomického růstu a tradičně již „svou“ agendou rozvoje „harmonické společnosti“ a vědeckého růstu. Poslední zmíněné si nechal odsouhlasit 2200 delegáty sjezdu a následně vnést do Ústavy KSČ, jako závaznou koncepci dalšího ekonomického rozvoje – tedy návod, jak se vyhnout ničivým následkům překotného ekonomického růstu tak přelidněné země, jako je Čína. Cíl čtyřnásobně zvýšit ukazatel HDP na obyvatele do roku 2020 by totiž bez podobné koncepce zřejmě neobešel. Vedlejší efekty růstu - přílišné využívání zdrojů, degradace životního prostředí, zvětšující se rozdíly mezi bohatými a chudými – za posledních několik let vyvolaly již bezpočet otevřených protestů čínských občanů, zejména na chudším venkově. Čínské novináře a komentátory pak nejvíce zajímaly Huovy myšlenky o (přinejmenším) vnitrostranické demokracii a nutných politických změnách – slovo demokracie prý v jeho projevu zaznělo více než 60krát. A zahraniční kometátoři se shodují na tom, že zavedení významnějších reforem je nepravděpodobné. Co se však přetřásalo zřejmě nejvíce byla především Huova poměrně vášnivá environmentální rétorika. Čína dnes prakticky žije novinkami o životním prostředí v Číně. Filmové hvězdy jsou zvány do televizních pořadů, aby podporovaly používání látkových nákupních tašek namísto těch plastových. Jakmile Státní správa ochrany životního prostředí (SEPA) podnikne kroky proti znečišťovatelům, je jasné, že se tato zpráva ocitne na prvních stránkách novin. Vybrané katastrofy jsou věřejně přiznány – o jezeru Taihu, jeho zamoření a tím ohrožení dodávek pitné vody pro více něž milion lidí, psala čínská i zahraniční periodika. Ještě větší prostor je věnován tomu, jak dobře se s takovými případy místní vláda vypořádala. O dřívějších excesech v podobě zatýkání či mučení aktivistů snažících se na daný problém upozornit se taktně mlčí. V současné době je už nemoderní, pokud někdo „nemyslí zeleně“. Při environmentálním průzkumu společnosti Eye on Asia na ochotu zaplatit o 10% více za potraviny nebo výrobky, které jsou šetrnější k životnímu prostředí by 38% Číňanů „silně souhlasilo“ a 55% by „spíše souhlasilo“, což je dle stejného průzkumu mnohem více v porovnání například s Novým Zélandem (15 a 38%). Ještě více uvědomělá je Indie. Na ulicích velkých měst se to v poslední době jen hemží úklidovými četami a zejména Peking má jako prioritu číslo jedna vyčištění města. Vedle toho, že se takto významně přispívá k zaměstanosti nekvalifikovaných pracovníků ve městech, je jasně sledován zájem na vytvoření kladného obrazu ve světě před olympiádou v příštím roce – a Huův projev v rámci sjezdu asi nemohl být lépe načasován. „Budeme podporovat zachování čínské kultury cestou formování energeticky a surovinově efektivních struktur průmyslu, vzorců růstu a způsobů spotřeby, které budou nezávadné životnímu prostředí,“ jak zněl jeho asi nejvýstižnější výrok. Vedle environmentálních opatření se dalšího ekonomického růstu bude dosahovat přesunem pozornosti od exportně tažené ekonomiky do sféry podpory domácí poptávky. Opatření v rámci ochrany životního prostředí jsou také „životně důležité pro momentální zájmy lidí a přežití a rozvoj čínského národa“. Centrální vláda si tedy bezpochyby konečně zcela a do důsledků uvědomila potřebu zelené změny. Zároveň ale zůstává otázkou, do jaké míry ponechá řešení ekologických problémů na ekologech a specializovaných – nezávislých - organizacích. Zatím to totiž vypadá, že bude znovu spíše využívat osvědčenou metodu, centrální plánování.