Na nové operní scéně první zazpíval zdarma bývalý prezident Ťiang, ale v prvních třech letech bude muset náklady na provoz divadla nést z osmdesáti procent stát. V dalších letech z šedesáti až sedmdesáti procent...
Silný vítr čeří hladinu v jezeře obklopujícím obří skleněnou stavbu, podobně jako kdysi vodní příkopy chránily hrady. Padací či pevné mosty tu ale chybějí, poněvadž do futuristické bubliny vystupující z vody se jezdí i vchází podzemím. Nová budova Národního velkého divadla, které navrhl francouzský architekt Paul Andreu (69), se přesto bezpochyby stala další dominantou Pekingu. Už před třemi lety přitom psala oficiální místa o nedostatku financí. Konečná částka činí téměř 440 milionů dolarů.
Zahradníci dokončují poslední úpravy, stavějí se ochranné ploty. Vše je čisté, upravené a stejně tak i nejbližší okolí. Divadlo z jedné strany obklopuje Velký lidový palác, kde předminulou neděli skončil 17. sjezd Komunistické strany Číny. Z druhé jsou hutongy, tradiční přízemní domky, rekonstruované v policejní stanice. Tchien-anmen, náměstí Nebeského klidu, je v bezprostřední blízkosti, kde je soustředěno nejvíce bezpečnostních sil v celé metropoli.
Milionové sedadlo
Stavbu však dlouhodobě provázejí problémy. Kontroverzní už bylo její umístění do bezprostřední blízkosti Zakázaného města. Obyčejní lidé nesměle mluví o tom, že je „příliš moderní“.
Měla být dokončena už v roce 2005. Úpravy si ale vynutily jak problémy během stavby, tak memento ze zřícení haly terminálu 2E pařížského letiště Charlese de Gaulla, jehož částečně zřícená střecha pohřbila v roce 2004 čtyři lidi a která je také dílem Paula Andreua.
Příliš okázalé a drahé, tak se vyjadřují někteří umělci i politici. Sám šéf uměleckého výboru Národního velkého divadla Wu Cu-čchien prohlásil, že v prvních třech letech provozu bude z osmdesáti procent muset náklady na provoz nést stát. V dalších letech z šedesáti až sedmdesáti procent.
Málokdo také předpokládá, že bude vyprodáno. Jen opera má 2416 sedadel, koncertní síň 2017 a divadelní sál 1040; čísla překonávající divadelní budovu v Sydney. Do Číny se vrací stále více vzdělaných umělců-patriotů a v zemi s 1,3 miliardy obyvatel určitě není nouze o talenty. Jen na klavír se učí třicet milionů mladých Číňanů.
Otázkou však zůstává zájem obyčejných Číňanů, pro něž bylo divadlo stavěno, a také ochota vládnoucích představitelů tuto zábavu dotovat. A to i přesto, že například slavný britský producent Cameron Mackintosh (61) slíbil příští rok uvést známá díla hraná na Broadway i ve West Endu včetně muzikálu Les Misérables.
Nixonův balet a Ťiang
„Kudy se jde na podium?“ ptali se herci při zkušebních představeních. Rozloha divadla je totiž obrovská. Zabírá plochu dvou set tisíc metrů čtverečních. Herci proto musejí být naváděni světelnými znameními, aby se ze zákulisí dostali na to správné jeviště.
Podobně ztraceni si připadali i první diváci letos v červnu: těmi byli přemístění obyvatelé domů, jež musely výstavbě „Nové scény“ ustoupit, a stavební dělníci. Odměnou jim byly balety Labutí jezero a Rudý ženský oddíl o revoluční minulosti, který během své návštěvy roku 1972 zhlédl i prezident Nixon.
Jako první si ale kvalitu ozvučení vyzkoušel osobně bývalý prezident a generální tajemník komunistů Ťiang Ce-min (81), který předvedl árie ze západních a čínských oper. Do prosince se uskuteční více než dvacet zkušebních představení, než koncem letošního roku Národní velké divadlo slavnostně otevře.
Vejce, kostky, hnízda
Čínská ekonomika se v současnosti dostává na úroveň Japonska a během následujících dvaceti let má předstihnout Spojené státy. Tato skutečnost se odráží na vzhledu nejbohatších měst, která se mění stejně rychle.
Podobné je to v metropoli, kde si světoví architekti podávají dveře. Jedním z hlavních důvodů je konání letních olympijských her v příštím roce, kdy se pořadatelský Peking chce pochlubit současným rozvojem. Čína chce prostě dokázat, že i pod komunistickým vedením dokáže prezentovat hospodářský rozvoj (viz TÝDEN č. 35/07).
Nový olympijský stadion zvaný Ptačí hnízdo, sousední hranatý plavecký stadion či nové divadlo, které svým tvarem připomíná vejce, to jen dokazují. A stejně tak mnohokilometrové linky metra a silniční obchvaty, které by jinde na světě za stejně krátkou dobu vzniknout nemohly.
Chu a divadlo politické
17. sjezd KSČ ve dnech 15. až 21. října potvrdil „vědeckou správnost nastoupené cesty Číny, socialismu a marxismu“. Chu Ťin-tchao (64) zůstává do roku 2012 šéfem čínských komunistů, hlavou státu a armády. Prosadil do čela partaje své lidi, mezi nimiž vynikají Si Ťin-pching (54) a Li Kche-čchiang (52), korunní princové rudé dynastie (viz TÝDEN č. 41/07). Hierarchie v devítičlenném stálém výboru politbyra ÚV KSČ, nejvyšším mocenském centru Číny, nyní vypadá takto: 1. Chu Ťin-tchao (64), 2. předseda „parlamentu“ Wu Pang-kuo (66), 3. premiér Wen Ťia-pao (65), 4. předseda poradního sboru, v němž jsou i nekomunisté, Ťia Čching-lin (67), 5. propagandista Li Čchang-čchun (63), 6. šéf sekretariátu Si Ťin-pching (54), 7. vicepremiér Li Kche-čchiang (52), 8. šéf kárné komise Che Kuo-čchiang (63) a 9. ministr vnitra Čou Jong-kang (64).