Čínská lidově osvobozenecká armáda mohutně investuje, aby se vojenská síla Číny vyrovnala její hospodářské moci. Blíží se tedy chvíle, kdy se ekonomický obr promění ve skutečnou supervelmoc a stane se soupeřem Spojených států?
Pohled je to stejně zvláštní, jako je okolí ponuré. Z oparu znečištěného vzduchu se nad Pochajským zálivem, jeho bahnitými mělčinami, přilehlými odpařovacími jámami na sůl a rybími farmami tyčí ohromná loď. Jde o letadlovou loď Kyjev, někdejší chloubu sovětského námořnictva. Dnes je z ní turistická atrakce. Čínští návštěvníci tu posedávají na letové palubě pod slunečníky s nápisy Pepsi, což možná svědčí o úpadku jedné supervelmoci a rychlém nástupu nové, té jejich.
Hangár uvnitř Kyjeva je rozdělen na dvě části. Na jedné straně znudění návštěvníci sledují taneční čísla s tanečníky v krojích etnických menšin. Na druhé straně stojí model nového letadla J-10, zatím nejmodernější čínské stíhačky, která byla s velkou slávou představena v lednu letošního roku. (Výrobek je to zcela čínský, až na ukrajinské či ruské proudové motory, o čemž čínští hodnostáři raději pomlčeli.) Podle některých vojenských expertů by verze tohoto letadla mohla být jednoho dne zavedena do výzbroje čínské letadlové lodi.
Pentagon sleduje čínskou touhu po letadlových lodích s bezradným zájmem. Od osmdesátých let minulého století si Čína koupila čtyři (tři od někdejšího Sovětského svazu a jednu australskou, která se začala stavět v Británii za druhé světové války). Minsk kotvící poblíž Hongkongu čínští lodní stavitelé dlouho studovali, načež stejně jako Kyjev skončil jako turistická atrakce. Australskou letadlovou loď Melbourne nechali Číňané sešrotovat. Největší a nejmodernější Varjag kotví v severním přístavu Ta-lien, kde ho Číňané modernizují. Jeho osud je nejistý. Podle Pentagonu by mohl být uveden do služby, použit k výcviku posádek letadlových lodí nebo by se z něj mohl stát další plovoucí zábavní park.
To, že se Číňané vrtají v letadlových lodích, americkou globální nadvládu neohrozí. I kdyby Čína zařadila letadlovou loď do služby – což podle analytiků nehrozí přinejmenším do roku 2015 – nebyla by k ničemu v nejpravděpodobnější oblasti konfliktu mezi Čínou a Amerikou, a sice v Tchajwanské úžině. Pro Čínu je mnohem jednodušší nechat svá trysková letadla startovat z pobřeží. Taková letadlová loď by ovšem byla všeobecně pokládána za pádný důkaz o vzestupu čínské vojenské moci. Někteří důstojníci chtějí na ukázku čínského vzestupu nechat čínskou vlajku zavlát ještě dál. Jakožto hospodářský obr je Čína čím dál závislejší na dovozu ropy a někteří její vojenští analytici již mluví o potřebě chránit vzdálené námořní trasy v Malackém průlivu a za ním.
První starosti
Tento týden slaví Čínská lidově osvobozenecká armáda (ČLOA) osmdesát let od svého vzniku. Na počátku nepředstavovala víc než tlupu otrhaných rebelů, kteří povstali proti tehdejším vládcům Číny, dnes se snaží stát se jednou z nejakceschopnějších armád světa: armádou, která by v případě nutnosti udržela v šachu i Američany. Do přímé konfrontace s USA se čínským generálům nechce, zato mají velké ambice odradit Američany od ochrany Tchaj-wanu.
Tempo modernizace čínské armády budí v Pentagonu obavy. Penzionovaný kontraadmirál Eric McVadon prohlásil před komisí Kongresu v roce 2005, že Čína učinila „pozoruhodný skok“ v modernizaci sil potřebných k obsazení Tchaj-wanu a odstrašení či odražení jakékoli americké intervence. A toto tempo podle něj vůbec nepolevuje. Na pentagonské poměry je admirál McVadon muž holubičí povahy.
V každoroční zprávě Kongresu o čínské armádě, publikované v květnu, Pentagon tvrdí, že „rostoucí vojenský potenciál Číny“ hraje „zásadní roli“ při změně vojenské rovnováhy ve východní Asii. Podle zprávy zůstává čínská schopnost zásahu na velkou vzdálenost omezená. Ve zprávě se ovšem opakuje postřeh z roku 2006, že mezi „starými i nastávajícími velmocemi“ má Čína „největší potenciál soupeřit vojensky s Amerikou“.
Od poloviny devadesátých let minulého století chová Čína čím dál větší obavy, že by Tchaj-wan mohl přerušit své symbolické svazky s pevninou. Aby jakémukoli tchajwanskému vládci s takovými ambicemi nahnala strach, rozmisťuje již nějakou dobu balistické rakety krátkého doletu na pobřeží proti ostrovu tak rychle, jak je dokáže vyrábět – tedy tempem zhruba sto ročně. Podle Pentagonu je tam nyní zhruba 900 raket DF-11 (CSS-7) a DF-15 (CSS-6). A tyto rakety jsou čím dál přesnější. Čína by mohla několika salvami zničit tchajwanskou vojenskou infrastrukturu tak rychle, že by válka skončila dřív, než by Amerika mohla zareagovat.
Od let 1995 a 1996, kdy čínská slabost tváří v tvář americké moci obzvláště vynikla, se toho hodně změnilo. V záchvatu vzteku nad americkým rozhodnutím umožnit tehdejšímu tchajwanskému prezidentovi Li Teng-chuejovi v roce 1995 navštívit ve velkém stylu jeho almu mater, Cornellovu univerzitu, vypálila Čína deset raket DF-15 neosazených hlavicemi do pobřežních vod Tchaj-wanu. Američané si byli jisti, že se Čína rychle stáhne, a tak do regionu poslali jako varování dvě bitevní skupiny s letadlovými loďmi. Tato taktika zabrala. Dnes by si ji Amerika musela dvakrát rozmyslet. Douglas Paal, v letech 2002 až 2006 neoficiální americký velvyslanec na Tchaj-wanu, tvrdí, že „cena konfliktu rozhodně vzrostla“.
Číňané se nyní snaží o to, aby se americké letadlové lodě nemohly ani přiblížit. Kontraadmirál McVadon má obavy z vývoje jejich raket středního doletu DF-21 (CSS-5). V porovnání s balistickými raketami krátkého doletu dosahují mnohem vyšší rychlosti při opětovném sestupu do atmosféry, a tudíž by pro tchajwanskou protiraketovou obranu představovaly mnohem tvrdší oříšek. Mohly by být dokonce odpáleny za Tchaj-wan do Pacifiku na letadlové lodi. To pro Číňany představuje náročný technický problém. Admirál McVadon však tvrdí, že Amerika si s touto možností „bude muset dělat starosti“ již během několika let.
Jakmile rakety odvedou svou práci, čínské ozbrojené síly by mohly (aspoň v to doufají) navázat na první úder širokou paletou moderních ruských zbraní – povětšinou nahromaděných za posledních deset let. Minulý rok Pentagon uvedl, že Čína v letech 2000 až 2005 dovezla zbraně za zhruba 11 miliard dolarů, a to hlavně z Ruska. Čína ví, že má co dohánět. Mnozí Američané jsou možná nešťastní z amerických vojenských zásahů v nedávných letech, obzvláště pak z války v Iráku, čínští vojenští autoři však v početných knihách a článcích nacházejí v americkém příkladu velkou inspiraci.
Nové stroje
Alespoň na papíře je prozatím čínský pokrok impozantní. Až do devadesátých let disponovala Čína jen armádou na základě branné povinnosti, v níž špatně vzdělaní rolníci užívali výzbroj, která byla z velké míry založená na zastaralých sovětských modelech z padesátých let, a řídili se zastaralou doktrínou z dob studené (či dokonce partyzánské) války. Dnes se důraz přenesl z pěchoty na námořnictvo a letectvo, které by stály v čele jakémukoli útoku na Tchajwan. Čína zakoupila 12 útočných ruských dieselových ponorek třídy Kilo. Ty nejmodernější jsou vybaveny nadzvukovými raketami Sizzler s plochou dráhou letu, s nimiž by si americké letadlové lodi podle mnoha analytiků jen těžko poradily.
Balistickými střelami s plochou dráhou letu jsou rovněž vybaveny čtyři nové čínské torpédoborce třídy Sovremennyj, které Rusové postavili Číňanům na zakázku a jejichž úkolem je útočit na letadlové lodi a jejich doprovodná plavidla. Ani čínští stavitelé lodí neseděli s rukama v klíně. Na výstavě při příležitosti oslav 80. výročí vystavuje Pekingské muzeum (podle oficiálních čínských internetových stránek) model Šangu, nové útočné ponorky s jaderným pohonem. Tyto ponorky by námořnictvu umožnily proniknout hluboko do Pacifiku, daleko za Tchaj-wan a pomoci porazit americké letadlové lodě dávno předtím, než se přiblíží – aspoň v to Čína doufá. Loni se zbrusu nový typ čínské dieselové ponorky s kratším operačním rádiem postaral Američanům o pořádnou ostudu: vynořil se totiž u Okinawy poblíž americké letadlové lodi Kitty Hawk, aniž by ho předtím Američané odhalili.
Americkou vzdušnou převahu v tomto regionu nyní ohrožuje více než 200 moderních ruských bitevníků Su-27 a Su-30, které Čína nakoupila od devadesátých let. Část jich podle licence vyrobili Číňané sami. Pentagon se domnívá, že Čína má rovněž zájem o nákup verze Su-33, která by se hodila pro nasazení na letadlové lodi, pokud se Čína rozhodne ji postavit.
Během krize v Tchajwanské úžině v letech 1995–96 si Američané mohli být celkem jisti, že i kdyby vypukla válka (což prakticky nikdo nepředpokládal), dokázali by se vypořádat s jakoukoli hrozbou z čínského jaderného arzenálu. Těch pár čínských strategických raket, které jsou s to zasáhnout pevninskou Ameriku, se nacházelo v silech, jejichž poloha byla Američanům pravděpodobně známa. Přípravy k odpálení by zabraly tolik času, že by je Američané měli dost času vyřídit. Čína usilovně pracovala na nápravě této situace. Rozmístila šest mobilních, interkontinentálních raket DF-31 na pevná paliva (díky tomu mohou být rychle odpáleny) a má se za to, že vyvíjí typ DF-31A s větším doletem, který by mohl zasáhnout jakýkoli cíl v Americe (viz mapka str. 19), jakož i rakety JL-2, které by se odpalovaly z ponorek, daly by se tudíž snadněji skrýt a rovněž by ohrožovaly většinu Ameriky.
V plné parádě vzhůru do boje?
Ale k čemu vlastně ta výzbroj je? O bojovém potenciálu ČLOA toho moc známo není. V porovnání s dalšími velkými armádami na světě ta čínská utajuje, co se dá. V souvislosti s probíhajícími oslavami skutečně otevřeně informovala jedině o zavedení nových uniforem: jsou přiléhavější a podobají se americkým, což rozhořčeně kritizovali návštěvníci na čínských internetových stránkách.
Čínští vojenští analytikové si jsou dobře vědomi toho, že vojenská síla Ameriky se neopírá pouze o technologii. Zahrnuje také výcvik, koordinaci mezi jednotlivými složkami armády („propojenost“ ve vojenském žargonu), sběr a zpracování zpravodajských informací, zkušenosti a bojovou morálku. Čína pomalu dohání zaostalost i v těchto oblastech. Nicméně zkušenost s bojovým nasazením prakticky nemá od krátké a neslavné intervence ve Vietnamu v roce 1979 a od obrovského nasazení jednotek, které potřely prodemokratické demonstrace o deset let později.
Ještě nesdílnější než o svém arzenálu je Čína o válečném potenciálu. Nemá nacvičeny podmořské útoky proti letadlovým lodím. Nechce tím vytvářet napětí v regionu ani podráždit Ameriku. Není také nejjednodušší udržet všechnu tu ruskou výzbroj v provozuschopném stavu. Podle analytiků nejsou Číňané úplně spokojeni s bitevníky Su-27 a Su-30. Zajišťovat údržbu a zásobování náhradními díly (z Ruska) není úplně snadné. Podle jednoho západního diplomata má Čína potíže s udržením svých ruských torpédoborců a ponorek v dobrém funkčním stavu. „Nemusíme hned žasnout,“ uvádí v souvislosti s novým vybavením.
Číně se postupně daří zbavovat se závislosti na Rusku. Podle některých analytiků po desítkách let úsilí konečně vyvinula proudové motory vlastní výroby, bez nichž se moderní bitevníky neobejdou. Do úplné soběstačnosti má ale ještě pořád daleko. Rusové někdy neradi předávají své nejmodernější technologie. „Číňané se mohou spolehnout jedině na své rakety,“ podotýká Andrew Yang z Čínské rady pro moderní strategická studia na Tchaj-wanu.
Přes zjevnou nervozitu se Pentagon snaží udržovat s Číňany kontakt. Od hluboké krize z dubna 2001, kdy se čínská stíhačka srazila s americkým průzkumným letounem u čínského pobřeží, se vojenská spolupráce pomalu oživuje. V loňském roce obě strany poprvé uspořádaly společná cvičení – pátrací a záchranné mise v pobřežních vodách Číny i Ameriky. Nicméně tato cvičení představovala jednoduché manévry a Američané z nich moc nezjistili. Číňané se jen velmi neochotně účastní čehokoli složitějšího, možná i proto, aby neprozradili své slabiny.
Rusům se podařilo zjistit přesnější informace. Před dvěma lety s nimi ČLOA uspořádala rozsáhlé cvičení – vůbec poprvé s cizí armádou. Ačkoli se o tom v oficiálních komuniké nepsalo, bylo toto cvičení částečně zaměřené na zastrašení Tchaj-wanu. Rusové s Číňany nacvičovali blokády, obsazování letišť a obojživelná vyloďování. Rusové na cvičení předvedli část svého arzenálu, kterou by rádi mohutně investujícím Číňanům prodali.
Další velké společné cvičení je naplánováno na 9.–17. srpna na Uralu (zúčastní se ho také několik jednotek z ostatních šesti členských států Šanghajské organizace pro spolupráci, ke které patří středoasijské státy). Podle Davida Shambaugha z Univerzity George Washingtona nemají Rusové o čínských schopnostech příliš dobré mínění. Po společném cvičení v roce 2005 se Rusové neubránili poznámkám o nedostatku „propojenosti“ v ČLOA, o špatné komunikaci a o pomalých tancích.
Čína sklidila četné pochvaly od Západu za čím dál větší zapojení v mírových operacích Organizace spojených národů. Nicméně tato účast o bojových schopnostech Číny moc neprozradila. Prakticky všech 1600 vojáků mírových sborů, které Čína vyslala do Libanonu, Konga a Libérie, jsou ženisté, logističtí pracovníci nebo zdravotníci. Čínská vláda od roku 1998 pravidelně publikuje „bílé knihy“ o vojenském rozvoji, ale ani ty příliš informací neobsahují, zejména ne o tom, kolik peněz ČLOA utrácí a za co. Podle čínských nepříliš průhledných výpočtů se mezi lety 1990 a 2005 rozpočet ČLOA každoročně navyšoval o 15% (téměř 10% v reálném vyjádření). Tento rok se rozpočet zvýšil o skoro 18%. Tento údaj ale podle všeho nezahrnuje dovoz zbraní, výdaje na strategické rakety a výzkum a vývoj. Mezinárodní institut pro strategická studia v Londýně tvrdí, že skutečná úroveň výdajů v roce 2004 byla pravděpodobně 1,7krát vyšší než oficiálně zveřejněný rozpočet ve výši 220 miliard jüanů (26,5 miliardy dolarů podle tehdejšího kurzu).
Spokojení informátoři
Podle tohoto odhadu by Čína vydávala přibližně stejnou částku jako Francie v roce 2004. Nicméně rozdílná kupní síla dolaru v těchto dvou zemích – jakož i každoroční dvouciferné navyšování čínského vojenského rozpočtu od té doby – posunují celkové čínské výdaje o nutný kus výš. Čína se usilovně snaží svou armádu zprofesionalizovat – prodlužuje délku služby a láká vzdělanější nováčky. To v současnosti vůbec není snadné, protože civilní ekonomika roste závratným způsobem a platy se zvyšují. ČLOA proto musí vydávat mnohem více peněz na platy a lepší podmínky pro 2,3 milionu svých příslušníků.
Čínští vedoucí představitelé dbají na spokojenost armády, protože si velmi dobře pamatují, jak komunistickou stranu zachránila od pravděpodobného svržení během nepokojů v roce 1989. V devadesátých letech umožnili vojenským složkám podnikat, aby si přišly na víc peněz. Na konci desetiletí ale v důsledku narůstající korupce nařídili ČLOA, aby převedla své podniky pod civilní kontrolu. Vyšší rozpočty nyní nahrazují ČLOA část těchto ztracených příjmů.
Komunistická strana pořád pokládá armádu za oporu proti podobným převratům, které vedly ke svržení komunistických režimů jinde ve světě. Čínští vůdci se vehementně ohrazují vůči návrhům (které podle všeho někteří vojenští důstojníci podporují), aby ČLOA spadala pod kontrolu státu místo strany. ČLOA je prošpikovaná stranickými informátory, kteří dohlížejí na loajalitu důstojníků. Na druhou stranu ale strana ponechává armádě značný prostor pro správu vlastních záležitostí. Komunistická strana má obavy z korupce v armádě, ale málokdy proti ní zasáhne, přinejmenším veřejně (velkou výjimkou v této praxi bylo loňské propuštění zástupce velitele námořnictva za přijímání úplatků a „prostopášnost“). Kultura utajování v čínské armádě vedla v roce 2003 k tomu, že se ve vojenském zdravotnickém systému nekontrolovaně rozšířil smrtelný virus SARS napadající dýchací ústrojí.
Přátelská pomoc
ČLOA zná své slabiny. Nedělá si iluze, že by Čína mohla přímo vojensky soupeřit se Spojenými státy. Snaha Sovětského svazu o něco podobného je v Číně považována za příčinu jeho kolapsu. Místo toho Čína klade důraz na výzbroj a doktrínu „asymetrické reakce“, díky nimž je možné porazit mnohem silnějšího nepřítele.
V podstatě jde o využití domnělých slabých míst Ameriky, jako je její závislost na satelitech a informačních sítích. V lednu Čína úspěšně (i když chaoticky a diplomaticky neobratně) zničila raketou jeden ze svých obstarožních satelitů, čímž chtěla očividně předvést, že něco takového už umí. Někteří analytici se domnívají, že se čínští hackeři snaží s podporou státu nabourat do počítačového systému Pentagonu. Pentagonský úředník Richard Lawless nedávno prohlásil, že Čína vyvinula „velmi rafinovanou“ metodu útoku na americké počítačové a internetové systémy.
Americké ministerstvo obrany se obává, že by vojenští vůdci zaslepení novou technologií mohli podcenit diplomatické následky, které s sebou nese otestování v praxi. I někteří Číňané v tom vidí problém. Test zničení satelitu vyvolal v Číně akademickou diskusi o potřebě založení Národní bezpečnostní rady podobné té, která existuje ve Spojených státech, a jež by vojenským plánovačům pomohla účinněji koordinovat jejich činnost s tvůrci zahraniční politiky.
Američané se zdráhají Číně bez obalu říci, ať přestane s něčím, co dělají i ostatní (včetně Indie, která má letadlové lodě a ruské bitevníky). Admirál Timothy Keating, šéf amerického tichomořského velitelství, v květnu prohlásil, že zájem Číny o letadlové lodě je „pochopitelný“. Řekl dokonce, že pokud se je Čína rozhodne vyvíjet, Spojené státy „jí poskytnou pomoc, bude-li o ni zájem a bude-li to jen trochu možné“. Nicméně, jak dodal, „ono to není tak jednoduché, jak to vypadá“.
Vysoce postavený představitel Pentagonu později tvrdil, že novináři výroky admirála Keatinga špatně interpretovali. Vyrobit letadlovou loď pro čínskou armádu by už asi bylo příliš. Obě mocnosti ale v současnosti jednají o zprovoznění krizové telefonické linky. Čínský drak sílí a Američané by rádi zůstali jeho opatrnými přáteli.