Aniččin blog č.11 - Každá sranda jednou končí a něco nového začíná
21.08. 2006 Čínská kultura a tradiceMám pocit, že ta země neexistuje, že jsem ten rok strávila ve snu. Musím se nutit, abych vzpomínala, jak to tam vypadá a co jsem tam zažila. A bohužel taky, že existuje nějaká čínština a znaky – je neuvěřitelné, jak rychle člověk zapomíná! Co mě hned po návratu potěšilo, byl pohled na první odstavce Dějin čínského myšlení. Nepamatuju se na ten úvodní citát přesně a knihu nemám po ruce, ovšem vyzněl v tom smyslu, že Čína je To Druhé (odlišné), s čím se západ setkává. Všechny, doslova všechny moje zkušenosti z té země vedou u mě k takovému dojmu. A hodně zkušeností z Čech vede k dojmu, že kdo to tam neviděl a nezažil, tak si to nedovede představit – a to nesvědčí o jeho omezenosti, ale o tom, jak propastný je rozdíl mezi Čínou a náma. Časový odstup u mě už teď vede k pocitu, že se přece jenom budu pokoušet v budoucnu najít Číňana nebo Číňanku, se kterým/ou bude normální řeč, to jest řeč bez opatrného přešlapování kolem všech zajímavých otázek. Pokec, jehož obsahem nebudou nekonečně nudné variace na to, co je nám tzv. společné – jídlo, chlast, škola. Diskuse, kterou Číňan neuzavře frází, že na to máme jiný názor a oba názory že jsou rovnocenné.