Rok 2007 znamenal pro čínské zboží záplavu zahraničních reklamací a stahování z prodeje. Zásadně se to projevilo na reputaci Číny coby spolehlivého zdroje cenově dostupného a stále kvalitnějšího zboží a levných, ale zdravých potravinářských výrobků. Této nevítané pozornosti se Číně dostalo v době, která je pro ni obzvláště citlivá. Celé čínské vedení se totiž horlivě připravuje na olympijské hry v roce 2008.
Pro vedoucí představitele Číny jsou hry silnou injekcí adrenalinu, která ještě více zrychluje tep této již tak uspěchané země.
Pravdou je, že za 30 let, kdy tento obrovský stát navštěvuji a informuji o něm, jsem nikdy neviděl Peking reprezentativnější než dnes. Ani takzvané "rozvinuté" země se nemohou rovnat s jeho novými kruhovými objezdy a městskými ulicemi, parky, krajinnými útvary podél cest, pásy nově zasazené zeleně, věžáky stále důmyslnějších tvarů a kvalitnějších konstrukcí, autobusovými linkami, metrem, jednokolejnicovými dráhami i rozlehlým a stylovým novým letištním terminálem.
Závadné potraviny: vada na olympijské kráse
Nový olympijský park v Pekingu navíc dává vzniknout bezpočtu velkolepých budov, které v sobě nesou příslib, že se stanou stejnými ikonami jako Empire State Building, opera v Sydney nebo Eiffelova věž. Patří mezi ně úchvatný olympijský stadion přezdívaný "Ptačí hnízdo", který navrhla švýcarská firma Herzog & de Meuron. Neméně poutavé je Národní akvacentrum - hranatá stavba s bublinatými modrozelenými průhlednými zdmi, které se přezdívá "Vodní kostka" a navrhoval ji australsko-čínský tým.
Tyto symboly úspěchu - stejně jako doprovodný mezinárodní obdiv, který uvedené změny vyvolaly - jsou pro čínský národ potěšitelné. Ačkoliv Čína často předstírá, že je jí to jedno, na názor okolního světa dbá mnohem více, než kdy ráčí dát najevo.
V podvědomí hrdých Číňanů představují olympijské hry v roce 2008 onen dlouho očekávaný okamžik, kdy uplynulých sto padesát let potupného strádání, imperialistického kořistnictví, okupace, občanských válek a revolucí konečně přestane být prizmatem, skrz něž mnozí lidé tak dlouho na Čínu pohlíželi.
Ačkoliv je však lákavé věřit, že Čína prošla úplnou proměnou, bylo by moudré mít na paměti, že znovuzrození tohoto národa je stále pouze částečné.
Bez ohledu na to, jak úhledně na nás působí Peking nebo jak velkolepě vypadá olympijský park, v srdci celé této fascinující záležitosti se stále skrývá do očí bijící rozpor, který neustále hrozí vyhřeznutím skrz působivou vrstvu změn a pokroku a zmařením vytouženého dojmu obrody a impozantnosti.
Oficiální činitelé se obávají, že značka "Made in China", která začíná být stále více spojována nejen s nízkou cenou, ale i s rostoucí kvalitou, bude nenapravitelně poškozena letošním stahováním čínských výrobků z Latinské Ameriky, Evropy, Spojených států, Nového Zélandu i odjinud.
Obavy z kvality zboží vyrobeného v Číně se dostaly do centra celosvětové pozornosti v březnu, když byl ve Spojených státech nalezen v krmivu pro domácí zvířata melamin - látka používaná k výrobě plastů. Po stažení více než 60 milionů plechovek z prodeje firmou Menu Foods Inc. (k němuž se připojily i nejméně čtyři další společnosti) následovaly zprávy o kočkách a psech uhynulých po pozření tohoto výrobku.
V květnu pak přišla zpráva, že z Číny byla vyvezena zubní pasta obsahující dietylenglykol - chemickou látku používanou v nemrznoucích směsích. Pasta se dostala až do Panamy, Kostariky, Nikaraguy, Spojených států, Austrálie i jinam. A mezinárodní výrobci po celý rok stahovali z prodeje miliony hraček, především kvůli barvivům s vysokým obsahem olova.
Špatná publicita spojená se stahováním zboží bezpochyby vedla mnoho spotřebitelů po celém světě k tomu, že se načas začali čínskému zboží vyhýbat.
Dobrá práce "čínobijců" ze zahraničí
Čínští představitelé se snažili negativní publicitu kolem stahová-ní výrobků z prodeje krotit a stěžovali si, že jde o dílo "čínobijců" - tuto univerzální nálepku Peking snad až příliš snadno dává mno-ha svým kritikům -, kteří svévolně podkopávají dobré jméno země.
Podle agentury Bloomberg prezident Chu Ťin-tchao na summitu Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce v Sydney 6. září prohlásil, že vláda "začala vymáhat velmi přísné kontrolní a inspekční procedury". Chu dodal, že 99 procent čínského vývozu splňuje mezinárodní standardy kvality.
Často se totiž opomíná, že nejvyšší představitelé Číny sice vehementně hájí kontroly kvality ve své zemi, ale zároveň tíž představitelé přičinlivě pracují na nápravě tohoto problému. Všechny špatné zprávy o Číně v roce 2007 tak mohou být ve skutečnosti dobrými zprávami v tom, že posunuly zemi k větší zodpovědnosti při výrobě a dalších hospodářských postupech.
Politický a byrokratický systém Číny je strnulý a na domácí kritiku nereaguje hbitě, přestože řada Číňanů cítí hluboké znepokojení z toho, že jí kontaminované potraviny a užívá zamořené léky. Mnohem aktivněji paradoxně reaguje na zahraniční kritiku, přestože proti ní navenek brojí a označuje ji za "vměšování zvenčí". A rok 2007 přinesl doslova vodopád kritiky značky "Made in China".
Se stejnou reakcí na kritiku ze zahraničí se v minulosti setkaly i epidemie AIDS, SARS a ptačí chřipky. Po počátečním zpěčování se zahraničním kritikům, kteří Čínu obviňovali, že nedostatek průhlednosti ohrožuje nejen tuto zemi, ale i celý svět, začalo vedení skutečně reagovat konstruktivně a přijalo některé významné reformy.
Jak se dalo očekávat, také špatná publicita ohledně nečistých léků, kontaminovaných potravin a jedovatých hraček vyvolala vlnu sebeobhajování. Zároveň to však neušlo pozornosti regulační byrokracie v zemi, která začala pracovat na nápravě některých problémů. Téměř každý den jsou vydávána prohlášení o uzavřených továrnách, zamítnutých vývozních licencích, nových regulačních opatřeních zaváděných do praxe a zdokonalování inspekčního procesu.
Smrt za chyby v kontrole kvality výrobků
Pro začátek zatkla vláda řadu činitelů, kteří se na této krizi podíleli. Když stahování výrobků z prodeje pokračovalo, nechala v červenci popravit bývalého ředitele Státního úřadu pro potraviny a léčiva Čenga Siao-jü. Další regulační orgány, například Generální správa pro dohled nad kvalitou, inspekce a karantény, nejen posílily kontroly potravin a ostatních výrobků, ale začaly také aktivně spolupracovat s inspekčními orgány v jiných zemích.
Do podzimu zkontrolovala Generální správa pro dohled nad kvalitou, inspekce a karantény přibližně 73 000 firem a velkoobchodů s potravinami, uzavřela téměř 100 provozů bez licence a odebrala licenci šesti firmám nedodržujícím předpisy - taková aktivita regulačních orgánů nemá v dějinách země obdoby. A aby měla úplnou jistotu, zřídila vláda dokonce i speciální farmy, kde se vyrábějí potraviny pro olympijské sportovce.
Bylo by naivní si myslet, že Čína podobné těžkosti ve stále větší míře nezakusí, zvláště když její zahraniční obchod roste závratným tempem zhruba 30 procent ročně a když se země stala největším vývozcem potravin na světě - v roce 2005 činila hodnota tohoto exportu přes 53 miliard dolarů, což byl sedminásobek čínského vývozu v roce 1980. Vytvoření účinného inspekčního systému tak představovalo jedinečnou výzvu nejen kvůli rychlému růstu výroby a exportu, ale i proto, že zejména v potravinářství je velmi mnoho čínských výrobců v podstatě jen malým rodinným provozem podnikajícím bez licence.
A stejně jako téměř ve všech industrializujících se zemích se také v Číně zdá, že skutečný pokrok směrem k regulační bezpečnosti nastal až po odhalení křiklavých nedbalostí a nepravostí. Vnitřní dohlížecí mechanismy v Číně však silně poškozuje slabá vláda zákona a skutečnost, že sdělovací prostředky jsou zde stále do značné míry kontrolovány státem. Katalyzátorem sebezpytování tak musí být až příliš často kritika zvenčí. A díky olympijským hrám se jí Čína zabývá více, než si svět myslí.
Čína se skutečně chce stát dobře vedeným a spolehlivým výrobcem zboží pro svět i pro vlastní lid. Nyní, po rozruchu kolem zmetkovitých a kontaminovaných výrobků vyvážených do celého světa, vynakládá skutečné, nikoliv jen potěmkinovské úsilí zajistit bezpečnost svých výrobků a potravin i po roce 2008, kdy se na ni budou upírat zraky celého světa.
Koneckonců je dnes Čína na globálních trzích pevně etablována. Začíná si uvědomovat, že klíčem k jejímu dlouhodobému úspěchu při prodeji výrobků světu bude její celosvětová visačka kvality.
K láci se musí přidat i světové standardy
Když Upton Sinclair napsal v roce 1906 knihu "Džungle", která odhalovala praktiky v americkém konzervárenském průmyslu, vedlo to Spojené státy k přijetí Zákona o čistých potravinách a léčivech a Zákona o inspekcích masa. Autor si poznamenal, že "je těžké přimět člověka, aby něco chápal, když je jeho plat podmíněn tím, aby to nechápal".
Zdá se, že Čína dnes pochopila, že její mzda - tedy tržby za vývoz do celého světa - je podmíněna dodržováním světových standardů a kvality. Je to pro ni důležité ponaučení, i když ji muselo stát jistou ztrátu tváře.
Orville Schell
Sedmašedesátiletý americký novinář a historik se celý život zabývá Dálným východem, především Čínou. Vystudoval čínskou historii na Harvardu a v Berkeley.
Do Číny nesčetněkrát cestoval a napsal o ní devět ze svých 14 knih, mj. "Virtual Tibet" (Virtuální Tibet), "The China Reader" (Čínská příručka), "Mandate of Heaven" (Znamení nebes); česky dosud nevyšla žádná. Je ředitelem Centra Asijské společnosti pro americko-čínské vztahy