Už samotné uvolnění zůstalo za očekáváním. Čínská centrální banka zhodnotila juan o 2,1%, zrušila vazbu na americký dolar a vyhlásila vazbu na koš měn. Čínská centrální banka, vláda i ekonomové mluví dokonce o floatingu. Těžko ale říci, co před rokem centrální banka vlastně udělala. O floatingu nemůže být řeč, protože pásmo pro denní pohyb kurzu (+/-0,3%) je tvrdá cenová regulace. O vazbě na koš měn také nemůže být řeč, protože mnohé denní pohyby juanu byly v rozporu s tím, jak by se kurz vyvíjel, kdyby byl skutečně vázán na uváděný koš měn. Kolem určování kurzu juanu tak dodnes panují nejasnosti a nezdá se, že by se situace hned tak vyjasnila. Číňané alespoň tímto uvolněním neuvolněním měny dostáli jednomu českému úsloví: vlk se nažral a koza zůstala celá. Jasná je jiná věc. Apreciace nesplnila, a vzhledem ke své výši ani nemohla, to, co měla. Vždyť za rok od svého “uvolnění” juan posílil o pouhá 3,5%. Apreciace měla zlevnit dovážené zboží, zdražit čínský export a tím snížit přebytek zahraničního obchodu.Místo toho dnes Čína vykazuje rekordní statistiky. V minulém roce se přebytek oproti roku 2004 ztrojnásobil a v prvním pololetí tohoto roku přidal dalších 55%. I po apreciaci hrozí američtí a evropští státníci Číně zavedením ochranářských opatření a obviňují ji z manipulace s měnou. Čína je stále pod tlakem na zhodnocení své měny. Je otázkou, zda je tento tlak vůbec oprávněný. Na jakém základě se politici, ale i ekonomové, domnívají, že je juan podhodnocený? Právě na základě onoho obrovského obchodního přebytku a hromadění devizových rezerv. Čína má už dnes největší devizové rezervy na světě (k 1.pol.tohoto roku 941,1 mld.dolarů). Na druhé straně se nedávno začalo otevřeně mluvit o přehřívání čínské ekonomiky. Tyto dva faktory jdou ale ekonomicky jen velmi těžko dohromady. Přehřátí ekonomiky je způsobené nadměrnou měnovou expanzí, která vytváří strukturální nerovnováhu mezi agregátní poptávkou a nabídkou a v důsledku vede k obchodním deficitům (případně ke snižování přebytku). Teorii o pozitivním vztahu mezi přebytkem obchodu a zhodnocující se měnou navíc nedávno vyvrátil Island, kde byl prohlubující se obchodní deficit spojen s apreciací domácí měny. Podhodnocení juanu nepotvrzují ani data o relativních měnových politikách v USA a Číně, která ukazují naopak na devalvaci juanu. Kde je pravda? Čínská ekonomika se může přehřívat a přesto dosahovat obchodních přebytků. Důvodem je struktura čínského HDP, kde spotřební výdaje tvoří “jen” 40%. Moderní vyspělé ekonomiky dnes čelí obchodní deficitům mnohem více proto, že se rozšířily spotřební úvěry a vliv měnové expanze na spotřební poptávku je silnější než v minulosti. V Číně tento faktor v podstatě chybí a měnová expanze se přelévá do investičních výdajů. Tato konstelace znamená, že je přesvědčení o “silném juanu” (podobně jako “silná islandská koruna” v minulých dvou letech) výsledkem přetrvávajících nerovnováh na globálním finančním trhu a mylných cenových signálů. Pokud je čínská ekonomika přehřátá či se přehřívá (což je fakt), pak známky jakýchkoli hospodářských problémů vyvolají odchod zahraničních investic a juan klesne. A vzhledem ke stavu finančního trhu je pravděpodobné, že pokles juanu bude spojen s finanční krizí. Čína s jakoukoli změnou kurzového režimu své měny nespěchá. Ale zřejmě bude muset. Tlaky na juan budou vzhledem k plnému otevření finančního trhu zahraničním investorům od příštího roku sílit. Čína navíc potřebuje efektivně řídit svou měnovou politiku a to je v současném kurzovém režimu téměř nemožné. Lze tedy očekávat, že k plnému uvolnění juanu dojde již příští rok. To nepochybně částečně ochladí globální ekonomiku.