Čína se bude vyrovnávat s domácími problémy, před sebou valí obrovský ekonomický problém. Když ho nevyřeší, její relativní síla se začne snižovat a může se ukázat, že „nadřazenost“ čínského autoritářského kapitalistického modelu je jen iluzorní. Čínský model růstu se již totiž vyčerpal a ukazuje se jako neudržitelný. Uvědomuje si to i nejužší vedení strany, které mluví o tom, že je třeba se zbavit „nafouknutého“ ekonomického růstu. Zdravým růstem se má stát vývoz zboží, podnikové investice do zlepšování technologií a spotřeba, která má vést k prosperitě čínské ekonomiky. Rozvinutá spotřeba je znakem vysoce rozvinutých kapitalistických ekonomik. Změny přinesou pomalejší růst. Vlnu zpomalení čínské ekonomiky pak pocítí celý svět. Dražší čínská produkce nenajde tolik kupců, producenti uhlí a surovin nebudou do Číny posílat tolik lodí. Čína bude bohatnout pomaleji a její ekonomická síla relativně poklesne.
Ruská invaze na Ukrajinu nemá za následek jen vysoké ceny energií, ale odstartovala i novou éru mezinárodní politiky a financí. Západní mocnosti však do konfliktu tentokrát nevyslaly armády fyzických vojáků. K oslabení nepřítele využívají ekonomické zbraně: sankce v takovém rozsahu jako nikdy předtím. Hlavní zbraní je americký dolar, který je nejrozšířenější v obchodě, finančních transakcích i v rezervách centrálních bank. Západní státy v čele s USA svým protivníkům mohou zmrazením měn v zásadě zastavit celý krevní oběh ekonomiky. Sankce však mají vedlejší následky. Postižené státy tvoří nové aliance a nové obchodní cesty. Proti dolaru je jednoznačně namířena nová rezervní měna, kterou se snaží vytvořit Rusko a Čína společně s Brazílií, Indií a Jihoafrickou republiku. Myšlenkou je tady, že jednotlivé státy by ze společných rezerv mohly čerpat v případě svých problémů. Něco podobného dělá Čínská lidová banka s Indonésií, Malajsií, Hongkongem, Singapurem a Chile. „Války také nabourávají dominanci měn a asistují při zrození nových měnových systémů,“ říká analytická hvězda banky Credit Suisse Zoltan Pozsar, jemuž naslouchají centrální bankéři i ekonomové.
Neomylný Si
Svět totiž v postoji k válce na Ukrajině není zdaleka jednotný. „Neutralitu“ ve válce deklarovala zmíněná Jihoafrická republika, Brazílie, Indie, ale především Čína, která má o světovém uspořádání zcela jinou představu než Spojené státy. Čína nechce unipolární svět, hlavně pokud by to měl být svět dominovaný Spojenými státy. „Čína rovněž nechce bipolární svět, protože to vnímá jako návrat ke studené válce. Číně vyhovuje multipolární, fragmentovaný svět. Z její perspektivy jde o pozitivní věc,“ uvedl Steve Tsang, šéf Čínského institutu z orientálního institutu University of London, který prezidenta Si Ťin-pchinga studoval poslední dva roky. „Z mého studia vyplývá, že Čína chce být akceptována jako světový lídr, je to její největší aspirace. Ale ne tak, že jednoduše nahradí Spojené státy. Protože nahradit Spojené státy znamená, že by musela převzít veškerou zodpovědnost a finanční břímě, které Spojené státy nesou. Chce být lídrem za čínských podmínek,“ dodal Tsang na výroční konferenci investiční skupiny Amundi v Paříži, které se Seznam Zprávy zúčastnily. Svůj vliv by přitom mohla v mezinárodním společenství prokázat už nyní. Předně v rámci ruské invaze na Ukrajině, kdy může převzít vůdčí roli při vyjednávání o míru, protože jestli Vladimir Putin bude někoho poslouchat, bude to jedině Si Ťin-pching. Svou sílu může Čína ukázat i v rámci vlastní politiky nulové tolerance ke covidu-19, která má velký negativní vliv na domácí čínskou i globální ekonomiku.
„Největší problémy, které skutečně hýbou globální ekonomikou, jsou válka na Ukrajině a následné restrikce, které světovou ekonomiku ovlivňují, a také narušení globálních dodavatelských řetězců kvůli politice nulové tolerance vůči covidu-19 v Číně. U obou může Čína vyvinout iniciativu, aby je řešila. Skutečnost je taková, že neučiní ani jedno, protože vedení komunistické strany to nedovolí. V listopadu bude 20. sjezd Komunistické strany Číny, kde bude Si Ťin-pching potřebovat pojistit své třetí volební období. Nic nezabrání tomu, aby byl potvrzen jako prezident Číny,“ myslí si Tsang. Vladimír Putin přijel letos v únoru do Pekingu na zahájení olympijských her, které západní lídři kvůli porušování lidských práv bojkotovali. Si Ťin-pching zde vyjádřil Putinovi bezmezné přátelství Čínské lidové republiky. Následně Putin začal invazi na Ukrajině. Prezident Číny se však dostal do prekérní situace. Válka nebyla rychlá a nevedla k tomu, aby na Ukrajině vznikla nová vláda, která by byla minimálně stejně přátelská k Číně jako předchozí. Prezident Čínské lidové republiky však nemůže připustit, že špatně odhadl situaci, či se dokonce mýlil. Nevměšuje se tedy do konfliktu na Ukrajině, přestože Čína měla s Ukrajinou nadprůměrné vztahy, a nebude ustupovat ze své podpory Putina. Kdyby změnil názor, neslo by to s sebou domácí politické a mezinárodní ekonomické náklady. „Tady je hranice bezmezného přátelství k Rusku. Čína neudělá nic, co by mělo za následek sekundární sankce vůči Číně,“ říká Tsang. Minimálně tedy do roku 2023, kdy bude Si Ťin-pching formálně potvrzen jako prezident Číny.
Velký obrat
Rusko-čínské vztahy tak budou v příštích letech určitě sílit. Jen si obě mocnosti ve své alianci vyměnily role. Během studené války ve 20. století bylo Rusko seniorním partnerem a Čína juniorním, který prováděl boje v Koreji. Ve válce, která se odehrává dnes, je tím silnějším partnerem Čína a fyzicky bojuje ve válce Rusko. Čína před sebou však valí obrovský domácí ekonomický problém. Když ho nevyřeší, její relativní síla se začne snižovat a může se ukázat, že „nadřazenost“ čínského autoritářského kapitalistického modelu je jen iluzorní. Od reforem v 70. letech 20. století převzala Čína ekonomický model, kdy státní či kvazistátní firmy mohutně investovaly především do infrastruktury, strojů, zařízení, továren, které produkovaly zboží na vývoz. Zisky ovšem končily u těchto státních firem a mzdy Čína držela nízko. Proto je v Číně spotřeba obyvatel na velmi nízké úrovni, zato fixní státní investice jsou v porovnání se světem rekordní. Čína má největší devizové rezervy na světě (3,13 bilionu dolarů), které investuje převážně do amerických státních dluhopisů.
„Tento model růstu se v Číně vyčerpal. Problémem této fáze rozvojového modelu je, že pokračující vysoká úroveň růstu generovaná systémově chybnou alokací investic není udržitelná,“ říká Michael Pettis, americký profesor financí na Fakultě managementu Pekingské univerzity a vedoucí pracovník Centra Carnegie-Tsinghua pro globální politiku, který působí v Číně přes dvacet let. Problém je zřejmý zejména u nemovitostí, jejichž ceny vyrostly tak vysoko, že jsou pro Číňany velmi nedostupné. Nyní ale nastává obrat. Ceny nových domů v květnu klesaly již devátý měsíc v řadě a zásoby rychle narůstaly. Problémy pocítí developeři, kteří nemohou své byty prodat, i majitelé hypoték, po nichž banka bude chtít dodatečné peníze na zástavu. „Přejít na nový model růstu, v němž státní úřady opustí svou orientaci na stranu nabídky ve prospěch přerozdělování příjmů a podpory poptávky, je nesmírně těžké,“ dodává. Uvědomuje si to i nejužší vedení strany, které mluví o tom, že je třeba se zbavit „nafouknutého“ ekonomického růstu, jímž má na mysli neproduktivní nebo málo produktivní investice do infrastruktury a nemovitostí. Jsou to investice, jimiž komunistická strana naplňuje svůj daný plán růstu hrubého domácího produktu. Jinými slovy, když poklesne vývoz (spotřeba jako součástí růstu ekonomiky je jen velmi malá), pak stát musí výrazně investovat do infrastruktury, aby cíl naplnil. Bez ohledu na skutečnou užitečnost projektů. Zdravý růst pak je vývoz zboží do zahraničí, podnikové investice do zlepšování technologií a zmíněná spotřeba, která má být do budoucnosti klíčem k prosperitě čínské ekonomiky. Rozvinutá spotřeba je znakem vysoce rozvinutých kapitalistických ekonomik. „Uvedl jsem, že se musíme zaměřit na zlepšení kvality a výkonnosti hospodářského růstu, na podporu trvalého a zdravého hospodářského rozvoje, na skutečný, nikoliv nafouknutý růst HDP a na dosažení kvalitního, efektivního a udržitelného rozvoje,“ uvedl loni předseda Si Ťin-pching v důležitém eseji o budoucnosti Číny.
Velké oddlužování
Masivní investice, které „zachraňují“ vysoký růst HDP, mají za následek rychlé vnitřní zadlužování. Státní banky poskytují úvěry polostátním developerům, kteří se dostávají do potíží. Největším případem z poslední doby byla platební neschopnost firmy Evergrande, která před pár dny posunula zveřejnění svých ročních finančních výsledků. Je to poslední ze série zpráv o nejzadluženějším developerovi na světě, jehož potíže loni v září vyvolaly na světových burzách paniku. Investoři se obávali, že krach Evergrande vyvolá v Číně něco podobného jako pád americké banky Lehman Brothers v roce 2008, který předznamenal globální finanční krizi. Evergrande byla kdysi největším čínským developerem a její projekty ve stovkách měst po celé Číně vytvořily miliony pracovních míst. Teď se snaží splatit věřitelům dluh ve výši více než 300 miliard dolarů, takže dodavatelé mají nezaplacené účty a až milion kupců domů má nedokončené byty. Vnitřní dluh země k HDP je tedy poměrně racionálním ukazatelem míry nafouknutého růstu čínského HDP. Například v roce 2020, kdy nástup pandemie koronaviru způsobil propad spotřeby, což následně vedlo k poklesu skutečného růstu, stálo za velkou částí růstu čínského HDP prudké zvýšení investic do infrastruktury a nemovitostí. Proto asi nepřekvapí, že oficiální poměr čínského dluhu k HDP vzrostl letos z přibližně 247 procent na 270 procent. Peking se tedy teď snaží co nejrychleji snížit neproduktivní investice (a svůj vnitřní dluh) a zároveň chce podporovat vytvoření vnitřního trhu, kde by nakupovali víc čínští spotřebitelé. Budou tedy muset růst mzdy, což zase postupně smaže největší konkurenční výhodu Číny: nízké mzdy a levnou výrobu. „Jakmile konečně padne rozhodnutí získat zpět kontrolu nad vnitřním dluhem země, eliminovat nebo razantně omezit neproduktivní investice a přijmout důsledky v podobě pomalejšího růstu, vyvstává otázka, jak pomalý růst může Peking akceptovat,“ ptá se Pettis. „Podle mého nejlepšího odhadu musí růst zpomalit pod 2 až 3 procenta, ale domnívám se, že i ti čínští politici a poradci, kteří s mou analýzou souhlasí, neočekávají, že udržitelná míra růstu klesne výrazně pod 4 procenta. V tomto případě budou mít problém akceptovat požadované přizpůsobení struktury ekonomiky a dluh poroste ještě mnoho let, i když daleko pomaleji,“ dodává Pettis. Není třeba připomínat, že vlnu zpomalení čínské ekonomiky pocítí celý svět. Dražší čínská produkce nenajde tolik kupců, producenti uhlí a surovin nebudou do Číny posílat tolik lodí. Čína bude bohatnout pomaleji a její ekonomická síla relativně poklesne. Kromě Ruska, kde bude mít pro utužení vztahů velký prostor.