Aniččin blog č.5 - A mají tam i něco hezkého? Ještě ano, ale...

04.04. 2006 Čínská kultura a tradice
Čas po návratu z hodiny čínského poslechu, na kterém nám učitelka vysvětluje triviality a snaží se při tom mluvit anglicky, není ta správná doba na úkol, který jsem si pro dnešek dala: být pozitivní. Jedna moje kamarádka se vyjádřila, že je zvědavá, jestli někdy něco doopravdy pochválím, a co to případně bude. Jako by postoje všech sinologů, studentů, i těch skutečných, nebyly v podstatě podobné! Jako by to všechno byla jenom moje škarohlídská perspektiva...

Muzea! Muzea jsou na Číně pozitivní. Když jsem v Changsha, hlavním městě provincie Hunan, zalezla z ulice, na které nebylo nic než nic a hnus, do muzea vystavujícího kompletní archeologický nález z místa, jehož jméno jsem zapomněla, bylo mi, jako bych se vykoupala v živé vodě. Možná i proto, že si nemůžu zcela ověřit, jak to teda v té staré Číně bylo doopravdy, si mohu v takovém muzeu představovat, jak to tady vypadalo, když Číňané neměli pocit, že musejí vybourat všechny staré stavby krom některých turisticky zajímavých chrámů. Jak to tady všude vypadalo, když smrad ve vzduchu nebyl nepříjemný a smrtící dohromady, ale jenom nepříjemný. V pekingských guju (původní rezidence), což často bývají zachovalé siheyuany („prostor, uzavřený ze čtyř stran“ – tradiční obydlí), se zase přenesete do atmosféry soukromého bydlení tak, jak bývalo dřív. Upřímně řečeno takový menší siheyuanek, ovšem v Čechách postavený, je bydlení mých snů – uzavřený dvůr, na který se díváte z oken čtyř dvůr obklopujících síní nebo pokojů. Bohatí ho měli pro sebe, jinak v siheyuanu bydlelo několik rodin, které si viděly doslova až do talíře. A aby bylo jasno, cituji údaje ze stránek China radio international: „Jen v letech 1990 – 1998 bylo zbouráno celkem 4,2 milionů metrů čtverečních těchto starých domů. Zatímco v roce 1950 se siheyuany rozkládaly na ploše 17 milionů metrů čtverečních, dnes už tato plocha činí pouhé 3 miliony čtverečních metrů.”

Pozn. editora: Aniččin blog je volný žánr, za jehož obsah odpovidá výlučně sama autorka. Ne všechny zmiňované skutečnosti musí nutně vyjadřovat názor redakce www.cinsky.cz

Anna Dostálová
anna.dostalova@cinsky.cz

More articles

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.