Aniččin blog č.5 - A mají tam i něco hezkého? Ještě ano, ale...
04.04. 2006 Čínská kultura a tradice
Muzea! Muzea jsou na Číně pozitivní. Když jsem v Changsha, hlavním městě provincie Hunan, zalezla z ulice, na které nebylo nic než nic a hnus, do muzea vystavujícího kompletní archeologický nález z místa, jehož jméno jsem zapomněla, bylo mi, jako bych se vykoupala v živé vodě. Možná i proto, že si nemůžu zcela ověřit, jak to teda v té staré Číně bylo doopravdy, si mohu v takovém muzeu představovat, jak to tady vypadalo, když Číňané neměli pocit, že musejí vybourat všechny staré stavby krom některých turisticky zajímavých chrámů. Jak to tady všude vypadalo, když smrad ve vzduchu nebyl nepříjemný a smrtící dohromady, ale jenom nepříjemný. V pekingských guju (původní rezidence), což často bývají zachovalé siheyuany („prostor, uzavřený ze čtyř stran“ – tradiční obydlí), se zase přenesete do atmosféry soukromého bydlení tak, jak bývalo dřív. Upřímně řečeno takový menší siheyuanek, ovšem v Čechách postavený, je bydlení mých snů – uzavřený dvůr, na který se díváte z oken čtyř dvůr obklopujících síní nebo pokojů. Bohatí ho měli pro sebe, jinak v siheyuanu bydlelo několik rodin, které si viděly doslova až do talíře. A aby bylo jasno, cituji údaje ze stránek China radio international: „Jen v letech 1990 – 1998 bylo zbouráno celkem 4,2 milionů metrů čtverečních těchto starých domů. Zatímco v roce 1950 se siheyuany rozkládaly na ploše 17 milionů metrů čtverečních, dnes už tato plocha činí pouhé 3 miliony čtverečních metrů.”