Vliv Číny roste

22.11. 2014 Reportáže, analýzy, rozhovory
Čína nesměřuje ke spolupráci, ale k nahrazení dnešních pořádků novými, svými vlastními

S přibývajícími jednotkami, jež Moskva vysílá na Ukrajinu, se zdá být jasné, že Rusko Vladimira Putina staví před Ameriku a Západ možnost přímé konfrontace. Z dlouhodobého hlediska však nejsou skutečnou hrozbou otevřeně vojenské manévry Ruska, ale trpělivé a opatrné tahy Číny. Rusko je mocnost v úpadku, jeho ekonomika dosahuje pouhých 3,4 procenta světového HDP. Čínská ekonomika představuje 16 procent a stále roste – nyní je podle údajů Světové banky již téměř čtyřikrát větší než ekonomika Japonska a pětkrát větší než hospodářství Německa. Prezidenti Obama a Si Ťin-pching sklízejí pochvalné ohlasy za historickou dohodu o změně klimatu a zaslouží si ji. Společný postoj naznačuje, že se jejich země posouvají směrem k nové, produktivní spolupráci. Jenže i během těchto jednání čínská vláda spřádala plány na úplně jinou zahraniční politiku, jejíž ambicí je nahradit mezinárodní systém budovaný Američany po roce 1945 jiným, čínským pořádkem. V Pekingu o všem nepochybně probíhá debata, pokud ale bude Čína pokračovat v nastoupené cestě, bude to znamenat nejzávažnější a nejnebezpečnější posun v mezinárodních vztazích za poslední čtvrtstoletí. Média hojně informují o tom, že vládnutí prezidenta Ťin-pchinga se vyznačuje zvýšenou nacionalistickou rétorikou, většinou protiamerickou. Pravdou je, že taková rétorika v Pekingu nikdy nechyběla. I v mnohem klidnějších dobách Ťin-pchingova předchůdce Chu Ťin-tchaa nebylo možné přehlédnout knihy s názvy jako Čínský sen: velmocenské postoje a strategie v postamerické éře, které přímo vyzývaly Peking, aby usiloval o mezinárodní převahu nad Spojenými státy a aby nabídl světu rozumnější a shovívavější vedení. Přestože je nacionalistické myšlení v Číně přítomno již dlouho, v poslední době se vystupňovalo. Podle Christian Science Monitor se počet polemických protizápadních článků na stránkách oficiálního deníku People’s Daily v roce 2014 v porovnání s předchozím rokem ztrojnásobil. Ještě důležitější možná je, že Čína zahájila trpělivou, nenápadnou, ale vytrvalou kampaň, v níž navrhuje alternativy k dosavadnímu mezinárodnímu pořádku v Asii i jinde. V Pekingu jsou zjevně lidé, kteří se z antiamerických postojů chtějí přesunout k postamerickým.

Nová studená válka

Letos v létě stála Čína v čele dohody s Brazílií, Ruskem, Indií a Jihoafrickou republikou (společně s Čínou známými jako země BRICS), jejímž smyslem bylo vytvoření finanční organizace, jež by konkurovala Mezinárodnímu měnovému fondu. V říjnu Čína složila 50 miliard dolarů jako základ pro vznik Asijské banky pro investice do infrastruktury, výslovně míněné jako protiváha Světové banky. Předminulý týden pak prezident Ťin-pching oznámil, že Čína investovala 40 miliard dolarů do obnovy historické obchodní "hedvábné stezky", aby tím podpořila rozvoj regionu. "Čínské možnosti se zvyšují a Čína bude brzy schopná i ochotná nabídnout tichomořské oblasti Asie i celému světu další veřejné statky," prohlásil k tomu prezident Ťin-pching. Čína jako zdroj "veřejných statků" (což je termín označující vše, co se lidem líbí a co potřebují, ale nemohou si to dovolit – například národní parky nebo čistý vzduch) by znamenala velký krok kupředu. Zdá se však, že Peking chce nabízet služby tak, aby stávající mezinárodní systém nahradily, nikoli posílily. A v posledních letech udělala Čína vše pro to, aby ze svých plánů vyřadila jednu konkrétní zemi – Spojené státy americké. Prosazovala (marně) "Východoasijský summit", asijské fórum, na nějž by Amerika neměla žádný vliv. Čínský prezident přednesl v květnu významný projev na téma asijské bezpečnosti na Konferenci o budování vzájemných vztahů a důvěry v Asii, pořádané podivnou skupinou zemí, kterou Peking zahrnul svou pozorností a jejíž jedinou předností se zdá být nepřítomnost Ameriky. V tomto projevu také Ťin-pching prohlásil, že "pouze národům Asie přísluší, aby spravovaly asijské záležitosti a udržovaly asijskou bezpečnost". Existuje samozřejmě jenom jedna země, která hraje klíčovou roli v udržování asijské bezpečnosti a sama se přitom v regionu nenachází. Dnešní mezinárodní systém je v rozporu s nejhlubšími čínskými tradicemi. Henry Kissinger ve své poslední knize World Order (Světový řád) poznamenává, že Čína se nikdy necítila dobře v globálním systému rovnoprávných zemí. "Z historického hlediska považuje Čína samu sebe v jistém smyslu za jedinou suverénní vládu na světě… V jejím podání byla diplomacie vždy nikoli procesem vyjednávání mezi reprezentanty mnoha suverénních zájmů, ale sérií pečlivě zinscenovaných ceremoniálů, během nichž cizí státy dostaly příležitost stvrdit své předem vymezené postavení v globální hierarchii." V té, na jejímž vrcholu stála samozřejmě Čína. To vše jsou znepokojivé signály, a to nikoli proto, že Čína se svými plány uspěje. Úspěch není vůbec zaručen a mnohé nápady se setkávají s neporozuměním. Pokud ale bude Čína využívat svého rostoucího vlivu k tomu, aby jednotlivé země stavěla před rozhodnutí, zda zvolit stávající, nebo nové poměry, může vytvořit podmínky pro novou studenou válku v Asii. To nepochybně pomůže podkopat a zničit stávající mezinárodní pořádek, jenž byl základem míru a prosperity Asie po sedm desetiletí.

Zdroj:Respekt

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.