Babidaier znamená čínsky Pábitelé. Čínští bohemisté a čínské překlady české literatury.

12.02. 2010 Čínská kultura a tradice
"Číňané nemají slovo pro Hrabalova pábitele", píše Wan Shirong v textu, o překladech děl Bohumila Hrabala v Číně.

Pekingská bohemistka paní Liu Xingcan přeložila z češtiny do čínštiny Haškova Švejka i díla Bohumila Hrabala

Paní Liu Xingcan vyslala v roce 1954 čínská vláda na studium do tehdejšího Československa. Tehdy jí bylo osmnáct a česky neuměla ani slovo. Jakousi představu o Česku ale přeci jen měla: "Nežli jsem přijela, viděla jsem některé vaše filmy a přečetla jsem Švejka. A pak už jsem měla představu, že český národ, český lid má dobrou a veselou povahu." Po šesti letech studia češtiny na Univerzitě Karlově se paní Liu vrátila do Číny a pět let pracovala v kulturním Výboru pro komunikaci se zahraničím. Další dva roky, v letech 1965 - 67, strávila jako překladatelka a tlumočnice na čínském velvyslanectví v Praze. V období kulturní revoluce byla ale převedena do tzv. "školy pro kádry" na manuální práci. K bohemistice se mohla vrátit až v roce 1977, kdy začala učit češtinu na Pekingském institutu cizích jazyků. Čínští studenti mají o český jazyk stále zájem: "Není jich mnoho, ale každý rok jsou noví. Pracují buď jako novináři, nebo na velvyslanectví, dělají obchody, tlumočí. Pracují všude." Liu Xingcan ale hlavně celý život překládala české autory. Ze starších autorů do čínštiny přeložila například Karla Čapka, Boženu Němcovou, Jaroslava Haška, z novějších se soustředila především na Ivana Klímu a Bohumila Hrabala: "Jako šéfredaktorka jsem sestavila celé jeho spisy v čínštině, osm dílů. Vyšly nedávno a mám ještě pokračovat." A mají čínští čtenáři o autora Postřižin a románu Obsluhoval jsem anglického krále zájem? "To si ani neumíte představit! Mají veliký zájem. I naši spisovatelé. Jeho psaní, jeho styl a způsob psaní se našim spisovatelům líbí. Říkají, kéž bychom my měli čínského Hrabala." Hrabal byl ale pro paní Liu také největším překladatelským oříškem. Podobně jako Haškův Švejk, který je v Číně velmi oblíben. V roce 1990 udělil Český literární fond paní Liu Xingcan Medaili Vítězslava Nezvala za literaturu. V letošním roce jí, stejně jako argentinské scénografce Mayenko Hloušek, předal ministr kultury prestižní cenu Gratias agit za propagaci dobrého jména České republiky ve světě.

Bohumil Hrabal v Číně

Vše začalo v roce 1993, kdy čínský časopis Světová literatura – Shi Jie Wen Xue – začal na pokračování uveřejňovat překlad novely Příliš hlučná samota. Přeložila ji jedna z jeho redaktorek, paní Yang Leyun. Hned toto první setkání čínských čtenářů s Hrabalem vyvolalo veliký ohlas a nakladatelství i literární kruhy se o tohoto originálního českého spisovatele začaly rychle zajímat. Stejně jako v Hrabalových knihách i jeho reálném životě se začalo pár redaktorů a literárních kritiků scházet v malé hospůdce. Tam tito noví Hrabalovi příznivci popíjeli a debatovali o jeho strhujících dílech. Knižní vydání prvních děl v čínštině na sebe nenechalo dlouho čekat. Nejaktivnější bylo Nakladatelství čínské mládeže. To si jako překladatelku vybralo paní Liu Xingcan, bývalou redaktorku Nakladatelství čínské literatury a autorku mnoha překladů z české literatury (Hašek, Seifert, Čapek). Pani Liu realisticky zhodnotila situaci, a protože by na to sama nestačila, rozhodla se sestavit pro překlad Hrabalova díla celý tým. Oslovila postupně paní Yang Leyun, svého manžela Lao Bei a mě (Wan Shirong). Zpočátku jsme dost váhali, jelikož jsme si byli vědomi toho, jak náročná práce nás čeká a jak obtížně se Hrabal překládá do jiných jazyků. Paní Liu ale byla plná optimismu a brzy nás ke spolupráci přesvědčila. Od počátku jsme se všichni potýkali s mnoha problémy. Bohumil Hrabal byl velice vzdělaný člověk, jenž ve svých románech odkazuje na řadu skutečných postav, českých i cizích, z minulosti i současnosti. Jsou většinou důvěrně známé českým čtenářům, zato však naprostou neznámou pro čtenáře čínské. Hrabalova próza oplývá mimořádně bohatou slovní zásobou. Při překládání jsme se proto neobešli bez častých konzultací s českými přáteli. Mnohá Hrabalova slova nelze najít v žádných slovnících. Například výraz „pábitel“ (Ba Bi Dai Er, 巴比代尔 ) jsme jen foneticky přepsali do čínských znaků a podrobně vysvětlili jeho význam, takže čínský čtenář není tímto Hrabalovým novotvarem zaskočen. Jako první vyšla knižně v roce 2003 Perlička na dně a Příliš hlučná samota. Nakladatelství čínské mládeže mělo sice v Hrabalovy knihy důvěru, avšak zpočátku se přeci jen obávalo, jak jej přijmou čínští čtenáři a jak dobře půjdou jeho knihy na odbyt. Prvních 8 000 výtisků se ale prodalo velice brzy. To nás povzbudilo, a tak jsme bez prodlení přistoupili k překladu dalších děl. Paní Liu přeložila román Obsluhoval jsem anglického krále, trilogii Svatby v domě, Vita Nuova a Proluky a knihu rozhovorů Kličky na kapesníku. Já jsem mezitím spolu s paní Yang přeložil další sbírku povídek Pábitelé. Docentka Xu Weizhu z pekingské Univerzity cizích jazyků přeložila Ostře sledované vlaky, eseje Moje kočka a dva rozhovory s L. Petříkem a J. Čulíkem, které byly publikovány v časopise Světová literatura. V čínském tisku se zároveň objevilo hodně recenzí a článků o Hrabalových knihách. Byly přijaty velice vstřícně. O Hrabalovi dokonce vznikl hodinový televizní pořad. Milovníci jeho díla jsou schopni citovat celé pasáže. Zvláště oblíbená je Příliš hlučná samota, pro svou lidskost a snad i pro příbuznost osudů s některými čínskými intelektuály. Našel se i čínský spisovatel, jenž začal Hrabalův styl napodobovat. K uctění desátého výročí Hrabalova úmrtí se Nakladatelství čínské mládeže rozhodlo vydat trilogii Městečko u vody (Postřižiny – Wan Shi Rong, Krasosmutnění – Liu Xingcan, Harlekýnovy milióny – Yang Leyun). Je zde třeba zdůraznit, že právě toto nakladatelství vykonalo pro poznání Bohumila Hrabala a jeho prezentaci čínským čtenářům velký kus práce. A ve svém úsilí nekončí. Při nedávné návštěvě Prahy v prosinci 2008 se zástupci nakladatelství dohodli, že paní Liu přeloží Hrabalovu monografii od Tomáše Mazala. První návštěva Prahy čínskou delegaci z nakladatelství nesmírně nadchla. Její členové navštívili spolu s panem Mazalem stará známá hrabalovská místa, na Ministerstvu kultury ČR jim byl přislíben grant na překlad monografie, ale hlavně na vlastní oči viděli hrabalovský svět, ochutnali české pivo… Dík patří především redaktorovi Long Dong, který je nadšeným příznivcem Hrabala a neúnavným propagátorem české literatury v Číně, ač sám česky neumí. Velice zajímavá je diskuse o Bohumilu Hrabalovi na čínském internetu. Dají se tam najít údaje o samotném spisovateli, mnoha jeho překladech do různých jazyků či o cenách, které získal. Ze stovek komentářů však vyznívají i příčiny Hrabalovy obliby. Stačí vybrat pár z nich: „…Hrabal sám žil a pracoval v nejnižších společenských vrstvách. To mu umožnilo vytvořit nefalšované lidské hrdiny jako strýc Pepin"…. „Oceňujeme jeho hluboký cit k lidem a důvěrnou znalost lidského života a lidské řeči…“. „Čínští čtenáři už dřív znali Švejka, a to jim dozajista pomohlo chápat i Hrabalovy hrdiny“… „Hrabal pokračuje v tradiční české humoristické literatuře. Čeští literární hrdinové jsou plni humoru, je to filozofický humor, humor českého typu, humor černý“… „V Hrabalových dílech se setkáváme s pesimistickým optimismem“… „vyjadřuje klikatou cestu českého lidu ke svobodě a pravdě“…„Z jeho prací vyzařuje radost a vitalita lidu“… „Skrz obyčejné lidi vidí krásu světa a vnímá radost ze života“…„Jeho práce obsahují pravdivost a fantazii, realitu a absurdnost, světlo a tmu, lásku a nenávist, a to vše v jednom celku“… „to Číňané na Hrabalovi právě nejvíce obdivují, jeho celistvou mnohovrstevnatost“… „Bohumil Hrabal zaujímá osobitým tvůrčím stylem, v původní čínské literatuře neznámým“… „oceňuji Hrabalův zájem o čínské filozofy, jeho fiktivní rozhovor s čínským filozofem Lao-c’“… „Hrabalův svět je jako realita reflektovaná pokřiveným zrcadlem. Stejný vyjadřovací způsob používal i P. Picasso“... „Obdivuhodná je Hrabalova láska ke všem živým tvorům, některé pasáže o zvířatech jsou tak dojemné“… „B. Hrabal byl velký optimista, dokázal vidět krásu přes všechnu špinavost světa, viděl svou perličku na dně“… Podobných komentářů jsou stovky.Propagaci Bohumila Hrabala v Číně výrazně pomáhá i české velvyslanectví v Pekingu. Za šíření dobrého jména ČR v zahraničí navrhl velvyslanec Vítězslav Grepl paní Liu Xingcan na cenu ministra zahraničních věcí ČR Gratias Agit, kterou tato mimořádná překladatelka z češtiny do čínštiny získala v roce 2006 – zatím jako jediný občan ČLR. V loňském roce uspořádalo velvyslanectví seminář s překladateli, nakladateli a milovníky Hrabala a pomohlo zajistit návštěvu Nakladatelství čínské mládeže v Praze. Velvyslanectví rovněž při různých příležitostech věnuje svým čínským partnerům knihy Bohumila Hrabala v čínštině, aby dále šířilo povědomí o tomto českém autorovi. (V roce 60. výročí navázání diplomatických styků mezi našimi zeměmi ocenil velvyslanec Vítězslav Grepl mnoho překladatelů pamětní medailí Jana Masaryka. Byli mezi nimi i pan Wan Shirong, paní Yang Leyun a redaktor Long Dong.) Překlady Bohumila Hrabala do čínštiny: 1993 – Příliš hlučná samota – Světová literatura 2003 – Perlička na dně – NČM – Wan Shirong 2003 – Příliš hlučná samota – NČM – Yang Leyun 2003 – Obsluhoval jsem anglického krále – NČM – Liu Xingcan 2004 – Pábitelé – NČM – Wan Shirong, Yang Leyun 2004 – Svatby v domě, Vita Nuova, Proluky – NČM – Liu Xingcan 2004 – Kličky na kapesníku – Kdo jsem, rozhovory – NČM – Liu Xingcan 2006 – Ostře sledované vlaky – časopis Světová literatura – Xu Weizhu 2006 – dva rozhovory s L. Petříkem a J. Čulíkem, eseje Moje kočky, Světová literatura, 1/2006 2007 – Městečko u vody – NČM, Liu Xingcan, Yang Leyun, Wan Shirong 2009 – Hrabalova monografie od T. Mazala – NČM – Liu Xingcan

Zdroj:Ceske listy,CR 7

Další články

Proč se české nevěsty strojí do bílých šatů? Protože je to barva čistoty. Proč smuteční hosté chodí v černé? Protože je to barva smrti a zármutku. Podobně zelená symbolizuje pro Evropany naději a nový život, červená lásku a blankytná nevinnost. Stejně významné jsou barvy i v Číně. Některé významy a způsoby jejich použití se ale od evropských liší.

V Číně byla Nobelova cena vždy ostře sledována jako výraz světového uznání národním literaturám. Skutečnost, že se této pocty až do minulého týdne nedostalo žádnému spisovateli z Číny, se vší její bohatou literární tradicí a významem, přičítaným slovesným uměním, byla pro čínské intelektuály trpkou připomínkou neplnoprávného postavení jejich vlasti na pomyslné stupnici světových kultur v moderní době.

Letos v létě uplynulo vice než sto let od boxerského povstání v severní Číně a jeho potlačení spojenými armádami osmi mocností (Evropa, USA a Japonsko). Kulaté výročí této významné, ale na Západě polozapomenuté historické epizody prošlo vcelku bez povšimnutí, dokud na ně neupozornila jiná kontroverzní, symbolikou nabitá událost: 1. října, v den 51. výročí založení ČLR (a na svátek sv. Terezie z Lisieux, patronky misionářů), vyhlásil papež Jan Pavel II. kanonizaci 120 nových světců z Číny,…

Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.