Recenze knihy (James Kynge: China Shakes the World. Weidenfeld & Nicolson, London 2006)
Současná ekonomická literatura o Číně se dá rozdělit na dvě stejně vysoké hromádky knih. Jedny s jistou mírou závisti popisují čínský ekonomický zázrak a naznačují, že by se vlády v ostatních zemích světa měly pokusit jej napodobit. Jejich autoři zároveň tvrdí, že by na čínském trhu měl investovat každý, kdo má všech pět pohromadě a kdo chce rychle zbohatnout. Druhý sloupec knih upozorňuje na to, že ekonomika říše středu stojí na subvencích vlády, neexistenci sociálních a bezpečnostních standardů, bez nichž by dělník na západě jednoduše odmítl pracovat a které motivují již tak dost pracovité Číňany k sebevražednému pracovnímu tempu. Pozor na to, aby nás jednou nepřeválcovali, by mohl znít slogan těch, kteří Čínu vnímají jako hrozbu.
Kniha Jamese Kynge China Shakes the World (Čína třese světem) je výjimečná tím, že nestojí ani na jedné straně barikád a nesnaží se problémy spojené s růstem Číny bagatelizovat ani přehnaně moralizovat. Kynge strávil v Číně devatenáct let, z toho sedm (od roku 1998 do roku 2005) jako dopisovatel Financial Times v Pekingu. Kniha vyšla jako soubor analýz a postřehů, mapujících ekonomické, politické i sociální změny, které sám zažil. Loni byla ve Spojených státech amerických oceněna jako nejlepší podnikatelská kniha roku.
NECHTE DRAKA SPÁT
Čínský ekonomický zázrak zaměstnával média od 90. let minulého století. Ale první známka toho, že se Čína chystá otřást světem, přišla až v roce 2004. A to poněkud kuriózním způsobem. Tehdy začaly ve velkém mizet kanalizační poklopy ve městech po celém světě. Kradli je nezaměstnaní a bezdomovci, kteří je prodávali předměstským výkupnám surovin, kde za ně dostali více než v minulosti. Proč? Na vině byl neukojitelný hlad Číny po nerostných surovinách, který zvedl o několikanásobky ceny na celosvětovém surovinovém trhu. Čína vstoupila do mezinárodní arény razantně, přesně v duchu výroku připisovaného Napoleonu Bonaparte: "Čína je drak, který spí. Nechte ho spát. Až se probudí, otřese světem." Čína se probudila a výrok se ukázal jako pravdivý, bez ohledu na to, kdo jej původně vyslovil.
Kynge se během let, kdy působil v Číně, setkal s ohromujícím počtem malých čínských podnikatelů, kteří vyrostli ve žraloky, s boháči, kteří přišli o všechno, se zkorumpovanými úředníky, z nichž někteří skončili na popravišti, i s masou obyčejných lidí. Vedl rozhovory s podnikateli ze západu, kteří na čínském trhu stejnou měrou prodělávali jako vydělali. Právě mnohonárodní společnosti byly mezi prvními, kdo si uvědomili, co znamená otevření se Číny světu a dokázali toho využít. I za cenu toho, že je čínské společnosti očesaly o technologie jako cenu za vstup na miliardový trh.
Živý, až anekdotický a přesto odborný styl Kyngeova vyprávění vykresluje zemi, která je v mnoha ohledech brutální, nespravedlivá a kde se každý od útlého mládí naučí řídit pravidly sociálního darwinismu - silnější vítězí, slabší zahyne. Místa, jídla i zdrojů je málo a konkurence vysoká.
Kynge neplýtvá historkami z Číny bez rozmyslu, snaží se na nich demonstrovat, jak akce na největším trhu světa ovlivňují ostatní země. Začíná své vyprávění v Dortmundu, na místě, kde donedávna stávala jedna z největších německých oceláren firmy Thyssen Krupp. Dnes po ní zůstal jen kráter o velikosti dvaceti pěti fotbalových hřišť. Německou pýchu koupil čínský podnikatel, nechal ji rozmontovat a spolu se čtyřiceti pěti tunami dokumentů popisujících, jak ji opět složit, přestěhoval do Číny. Deset tisíc německých pracovních míst rázem zmizelo.
K úžasu místních rozebrali čínští dělníci, kteří se ve výšce šedesáti metrů nad zemí pohybovali bez jakéhokoli jištění (a bez ohledu na víkendy, denní dobu nebo roční období), továrnu měsíce před tím, než bylo plánováno. Čas strávený v Evropě zkrátili na minimum, kterého by nebylo možné jinde dosáhnout (jistě ne v Německu, kde snížili pracovní týden na třicet pět hodin).
"Pravda je prostá a pro mnohé nestravitelná," píše Kynge. "Ve výrobě nemohou evropské firmy v dlouhodobém měřítku Číňanům vůbec konkurovat." Ale úmorná snaha přepravit evropské technologie do Číny co nejdříve nebyla diktována obavou z evropských firem. Čínskou ocel začala ohrožovat ještě levnější výroba z Jižní Koreje. Čínské koupě zahraničních firem jsou podle Jamese Kynge snahou o holé přežití. "Trh se zbožím je v Číně brutální a marže minimální. Společnosti odcházejí do zahraničí, protože musejí, doma by byly převálcovány konkurencí."
ČÍNSKÝ ROZVOJ JE HISTORICKÁ VÝZVA
Chlad, který panuje mezi Čínou a rozvinutými zeměmi kvůli nerovnováze obchodní bilance, může vést k přijetí protekcionistických opatření. Tím se ale nic nevyřeší a ochrana trhu před levnými čínskými exporty může ohrozit světový rozvoj.
"Vzestup Číny nemůže být zastaven prosazením několika reforem nebo tím, že Peter Mandelson zavede narychlo obchodní bariéry, aby vyhověl bandě hašteřících se Evropanů," píše Kynge. Čína nás postavila před výzvu, která nemá v historii světového kapitalismu obdoby.
Z globálního pohledu je čínský růst obrovskou příležitostí. Pomohl čtyřem stům milionů lidí dostat se nad hranici chudoby. Vyvolal také migraci sto dvaceti milionů lidí, kteří se přesunuli z farem, kde chovali kuřata, do měst, kde sestavují elektroniku. Přijdou si na mnohem více peněz a mohou poslat své děti (které však jako potomci nelegálních přistěhovalců nemají nárok na bezplatné školství) na lepší univerzity. To vše pomohlo rozpoutat jednu z největších vln prosperity v dějinách. A profitovat z toho budou ve výsledku i západní země. "Čínská kupní síla nás zasáhne za dva až tři roky," píše Kynge. Pak budou lidé, kteří se bojí velkých obchodních přebytků, které má Čína se zbytkem světa, na asijského draka nahlížet klidněji.
Nejhalasněji se v tomto směru bouří Američané. Neměli by ale zapomínat, že 700 miliard amerických dolarů v čínských rezervách financuje rozvoj ekonomiky Spojených států, platí válku v Iráku a pomáhá udržovat dole cenu hypoték.
MAJÍ PENĚŽENKU, ALE NE DUŠI
Mnoho ukazatelů čínského ekonomického vývoje je v západních médiích předkládáno jako hrozby. Ve skutečnosti jen ukazují na slabosti čínské ekonomiky. Vzestup země středu do role supervelmoci není ani bezproblémový, ani předem daný. Každý hegemon, ať to již v minulosti byla Velká Británie nebo dnes (s rezervami) Spojené státy americké, dokázal světu vnutit své hodnoty, vizi světa i pravidla jeho fungování. Čína je zemí s dlouholetou komplikovanou kulturou, která je však dnes téměř zničená. Konfuciánské hodnoty, kdysi základ státu, vymýtili všichni revolucionáři - počínaje zakladatelem moderní Číny Sunjatsenem a konče Mao Ce-tungovými excesy během Kulturní revoluce v 60. letech minulého století - skutečně důkladně. A tolik opěvované ekonomické reformy, které prosadil Teng Siao-pching, s kulturní obnovou nepočítaly. Pro mnoho Číňanů je tak dnes jedinou hodnotou, měřítkem úspěchu i zárukou přežití až fanatická oddanost penězům. Mají peněženku, ale nemají duši, shrnuje snad příliš brutálně čínskou realitu Kynge. A hned to dokumentuje na příběhu dívky, jíž byla ukradena identita i celý život zkorumpovaným úředníkem, který si přál dostat svou dcerku na lepší univerzitu, než na jakou měla "nárok".
Teprve poté, co si čtenář uvědomí, z jaké sociální reality čínský zázrak vyrůstá, pochopí i jistou bezohlednost v ekonomickém chování, kterou Čína považuje za nutnou, aby se vyhoupla na pozici supervelmoci. "Čína zafixovala svou měnu vůči dolaru tak, že její podhodnocení zlevnilo export čínských výrobků. Poskytuje jen velmi malé, a mnohdy žádné, sociální zabezpečení dělníkům, čímž stlačuje náklady na pracovní sílu. Neexistují tu nezávislé odbory. A standardy bezpečnosti práce, které jsou běžné v Číně, by byly v rozvinutých zemích nelegální," vypočítává Kynge.
Země stojí jednou nohou na pomezí komunismu, druhou v dravém proudu kapitalismu. To má za následek situace, kdy čínská vláda například poskytuje levné bankovní úvěry státním společnostem, ale už je nepostihuje za jejich nesplácení z obavy, aby nevyvolala jejich bankrot a masové propouštění. Firmy vyrábějí zboží s přebytky i přesto, že jsou ztrátové, v naději, že se trend sám od sebe obrátí. Postihy za vypouštění emisí jsou uplatňovány místními vládami jen laxně; čínské společnosti tak nejsou tlačeny do zavádění čistších technologií. Devastují životní prostředí a zvyšují náklady na zdravotnictví, které hradí z vlastních kapes čínští obyvatelé. Podniky běžně porušují práva k duševnímu vlastnictví, jejich postih je však obtížný díky tomu, že čínské soudy jsou často zkorumpované nebo pod kontrolou vlády. A nakonec stát udržuje ceny energií a vody na uměle nízké hladině, čímž subvencuje průmysl. To vše zlevňuje výrobu a nedává spát Evropě ani USA.
ZEMĚ PROTIKLADŮ
Kynge začal psát své postřehy jako "sérii různých příběhů", které až na nátlak nakladatele uspořádal do souvislého vyprávění. Bohužel lze tento krok považovat spíše za nedostatek knihy. Hledání je velice nepřehledné a jednotlivé příběhy se prolínají v jakémsi nekonečném sledu. Díky tomu však čtenář pocítí na vlastní kůži, jak obtížné je vyznat se v nastupující asijské velmoci. Jedna z nejvíce zprofanovaných metafor označuje Čínu za "zemi nesmírných protikladů". Kynge vrší protiklady jeden za druhým, až si čtenář na konci nemůže pomoci - Čínu obdivuje, ale žít by tam nechtěl.
Kynge sám tvrdí, že nenabízí žádné rozhřešení. "Dospěl jsem na konec knihy a cítím, že bych měl říci něco zásadního. Ale tomu jsem se raději snažil vyhnut: v knize neříkám, jestli Čína bude hrozbou západním zemím a jestli se západ proti ní postaví nebo ne... Bude zodpovědnější, když jen shromáždím důkazy a nechám čtenáře, aby se sami rozhodli."