Vše, co jste kdy potřebovali vědět o bambusu

Ze serveru www.cinsky.cz - Čínská kultura a tradice - 21. 6. 2008
Představte si bambus, kam se podíváte! Procházíte se bambusovým lesem táhnoucím se desítky kilometrů do dáli, bydlíte v pokojíku uvnitř obloženém bambusem, před domem se houpete na bambusové houpačce, sedíte na bambusovém křesle u bambusového stolu, jíte bambusovými hůlkami bambusové výhonky nejrůznějších odrůd bambusu, rýži vařenou v páře v bambusovém kmeni, taštičky z lepivé rýže balené v bambusovém listu, pak se svezete na bambusovém člunu po jezeře anebo se necháte nést na bambusových nosítkách…

foto

Do nebe volajici pohoda!

Když si lehnete uprostřed lesa na měkkou zem pokrytou spadaným bambusovým listím a zahledíte se do korun stromů, začnete si za malou chvíli připadat jako v pohádce. Štíhlé kmeny klonících se bambusů se mírně pohupují ve větru a šťavnatě zelené listí v jejich korunách jemně šustí a sem tam se pár lístků ladně snese k zemi. Slyšíte jen bezstarostné štěbetání ptáčků poletujících nebo odpočívajících ve větvích, jinak tu vládne božské ticho. Zažíváte pocit dokonalé harmonie přírody – blankytné nebe, příjemné subtropické teplo i svěžest čerstvého horského vzduchu, hojnost vody, nespočet vodopádů od malých čůrků stékajících tiše po skalách až po ohlušující několikametrový vodopád ústící do říčky, bohatá prehistorická subtropická fauna a flóra, a často dlouhé hodiny tichá samota. Žasnete nad tou krásou a říkáte si, jestli se vám to jen nezdá a zda skutečně jste v nejlidnatější zemi na světě, která čelí stále hrozivějším ekologickým problémům. Ale ne, nesníte! Opravdu se nacházíte v jižním výběžku provincie S´- čchuan (Sichuan) ve středozápadní Číně, v místě s příznačným názvem Bambusové moře蜀南竹海.

Bambusové moře je jediným převážně jednodruhovým prehistorickým lesem svého druhu na světě. Jedná se o oblast rozkládající se na 120 km² s centrální částí 40 km² (kde je hustota porostu až 100 tisíc stromů na km²), v subtropickém pásmu jižního výběžku provincie S´-čchuan (Sichuan) 四川a v nadmořské výšce mezi 600 a 1000 metry. Vstupním bodem do oblasti je půlmilionové město I-pin (Yibin) 宜宾, rozkládající se na soutoku Řeky Zlatých písků 金沙江a Min-ťiang (Minjiang) 岷江, odkud se začíná nekonečná pouť slavného veletoku, známého pod názvem Dlouhá řeka长江.

Ač bylo Bambusové moře před pár lety vládou vyhlášeno přírodní rezervací a turistickou atrakcí s hodnocením AAAA, a zařazeno tedy mezi 40 nejpozoruhodnějších cestovních destinací v Číně, dodnes se nepodařilo přilákat sem větší množství turistů. Nejen díky horší dostupnosti a odlehlosti od dalších turistických magnetů, ale pravděpodobně také kvůli své pro většinu Číňanů turistické nezajímavosti. Bambus je běžným stromem na většině území jižní Číny, kromě neposkvrněné přírody zde již nic jiného není a na Číňany, kteří během svých výletů chtějí prožít co nejpestřejší směsici zábavy a vzrušení, je tu přece jen příliš velký klid.

Tato oblast tradičně patřila k téměř neosídleným částem Číny. Odedávna zdejším strmým svahům hor vládl hustý bambusový porost, který spíš než usedlí zemědělci obývali bandité a krom divé zvěře se v něm skrývali i nejrůznější zločinci. Přestože byl bambus odnepaměti opěvován v čínské poezii a zobrazován v klasických tušových malbách, díky nízkým cenám nikdy nebyl lukrativním obchodním artiklem a zdrojem příjmu. Ač hojně využíván, pěstitelé z jeho prodeje nikdy příliš nezbohatli a obchod bambusem nepatřil k výnosným způsobům podnikání. Bambus se tu celá staletí nerušeně rozmnožoval, a právě proto se zde do dnešních dnů dochoval vzácně neporušený a ojedinělý ekosystém světového významu. Respektive tomu tak bylo až do raných 90. let minulého století, kdy bylo Bambusové moře objeveno pro turisty a filmaře. Leckdo si možná vzpomene na čínské filmy Tygr a drak a Klan létajících dýk, a jistě si vybaví kung-fu scény s hrdiny prohánějícími se bambusovým hájem. Vězte tedy, že se tyto scény natáčely právě v zeleném ráji Bambusového moře. Až do té doby sem nevedla silnice a les obývala jen hrstka usedlých rodin rolníků. Teprve v 90. letech zde bylo vystavěno turistické centrum, objevili se vyškolení průvodci, rozvíjela se infrastruktura, takže se i tradičně smýšlející rolníci odvažovali stavět na půjčky útulné hotýlky, a také bylo zavedeno turistické vstupné (85 yuanů, odpovídajících přibližně 200 korunám).

Výlet po Bambusovém moři

Již z několika krátkých vět v turistickém průvodci, které jsem si o Bambusovém moři přečetla, bylo zřejmé, že výlet na toto kouzelné místo bude čímsi zvláštním. Jen cesta rozhrkaným autobusem z Čcheng-tu do I-pinu trvá přes 5 hodin, z I-pinu pak jezdí další spoj do městečka Čchang-ning, západního vstupního bodu do oblasti, a třebaže je tento úsek dlouhý 60 km, pouhé dvě linky za den překonají takovou vzdálenost téměř za 2 hodiny. Jedná se o vesnický autobus, plný rozveselených rolníků s tvářemi ošlehanými sluncem, vozící s sebou pytle s obilím, zeleninou, kuřaty a kachnami. V našem autobusu bylo hodně veselo, všichni se dělili o dobroty, které si vezli s sebou – pražená slunečnicová semínka, kousky sušeného hovězího masa balené jako bonbóny i opravdové cucavé bonbóny – a nahlas si vykládali nejnovější drby. Z Čchang-ningu长宁 už nejel žádný autobus, a tak jsem musela využít místní taxi, abych se dostala do nitra lesa, vesničky Mo-si墨溪. Ubytovala jsem se v jednom z nově postavených rodinných hotýlků a po jednoduché večeři šla hned spát, abych další den brzy vstala a co nejdříve vyrazila vstříc okouzlujícím zážitkům.

Prošla jsem všechny turistické okruhy v centrální části Bambusového moře. Přestože se dají jednoduše zvládnout za jeden den, les mě tak uchvátil, že jsem nakonec zůstala dny 4 a oblíbená místa navštívila pro jistotu dvakrát. Zážitek to byl pokaždé jiný i vlivem počasí. První dva dny bylo zamračeno a les se halil do tajemné mlhy. Teprve třetí den se rozjasnilo a les se stal příjemným útočištěm před žhavými paprsky slunce, které zároveň dávaly vyniknout čerstvé zeleni bambusových lístků.

Mým neoblíbenějším místem se stalo údolí s příznačným názvem „Bezstarostné“. 忘忧谷. Kousek za branou do údolí jsem spatřila hlouček soch rozveselených bohémů popíjejících pod bambusovými větvemi. Sochy připomínají pobyt slavných starověkých básníků a hudebníků, kteří odešli takzvaně „do ústraní“ (vzdali se úřednické kariéry a hmotných statků, aby se z nich stali poustevníci) a uchýlili se sem, aby zde vytvořili svá nejslavnější díla.

Kráčela jsem po kamenném chodníčku středem údolí podél potoka, do něhož ústí několik menších a větších vodopádů. Spíš omámením než únavou jsem se často zastavovala, abych si odpočinula tu v altánku, tu u vodopádu nebo se bezstarostně položila na měkké listí, dívala se do korun stromů a naslouchala šumu lesa. Obědvala jsem v odlehlé zahradní restauraci místních rolníků, kteří mi vykouzlili lahodnou vegetariánskou hostinu sestávající z bambusových výhonků, hub rostoucích na kořenech a v blízkosti bambusů a vlastní vypěstované zeleniny.

Snad nejopuštěnější oblast lesa, se nazývá údolí Potoka zbarveného tuší 墨溪. Údolí odvozuje svůj poetický název z pověsti z 10. století, kdy k Bambusovému moři přicestoval úředník z okresního města I-pin. Poté, co věnoval údolí vlastnoruční kaligrafii o 3 znacích vyjadřující jeho okouzlení krásou údolí, odhodil štětec do potoka, jehož voda se zbarvila do odstínu tuše. Osamělé a tiché údolí protkané sítí kamenných chodníčků s množstvím vyvrácených bambusů v člověku vyvolává dojmem bezpečné divočiny, ve které je radost se ztrácet.

Cesta nitrem lesa vás též dovede k Jezeru víl, v němž se prý při úplňku koupají víly. My, obyčejní pozemšťané, se přes ně ovšem necháváme převézt přívozem, abychom mohli pokračovat dál kouzelným lesem.

Zážitky, zážitky a zážitky

Jedním z nejpříjemnějších míst, kam se dá vydat brzy ráno, jež předchází horkému slunečnému dni, je nejznámější z místních nesčetných vodopádů. Nazývá se Duhový七彩飞瀑, podle barev, které odráží, když na něj svítí slunce. K vodopádu se schází po kluzké a nebezpečné kamenné stezce vinoucí se po útesu, po němž ze všech stran stéká voda, a tak je návštěvník promočený, ještě než k samotnému vodopádu dorazí.

Naprosto odlišný zážitek se vám naskytne v momentu, kdy dorazíte na okraj Útesu nebeských pokladů天宝寨. Cesta pod převisem útesu nabízí vyhlídku na vinoucí se skály a rozhled do široka daleka na vesničky uhnízděné mezi lesknoucími se terasovitými rýžovými políčky. Podél cesty zaujmou do skály vytesané reliéfy s motivy Příběhů tří říší a dalších starověkých i středověkých historických románů. Závěr cesty vás dovede až k Jeskyni obývané nesmrtelnými 仙寓洞, což není nic víc než několik novodobých taoistických a buddhistických svatyněk obstarávaných hrstkou mnichů. Své služby také okamžitě nabídnou u stolku sedící taoističtí věštci a astrologové v jedné osobě. Předpoví vám cokoliv ohledně kariéry, rodiny, zdraví a konstelace pro dosažení vašich budoucích cílů.

Celý výlet po Bambusovém moři ve mně vzbudil a zanechal pocit dokonalé harmonie člověka s přírodou a naplnil mou duši klidem a spokojeností. Těžko se mi loučilo s místem oplývajícím takovou nádherou a přirozeností, která je v dnešním světě velmi vzácná.

Bambus – několik zajímavostí

Věděli jste, že?

• Bambus je nejrychleji rostoucí rostlina/dřevina na světě? Některé druhy bambusů vyrostou až o 120 cm za den!

• Na světě existuje 91 druhů a přes 1000 odrůd bambusu.

• Jediný kontinent (pomineme-li Antarktidu), kde bambus neroste, je Evropa.

• Bambus obvykle rozkvétá jen jednou za 60 let. Je to těsně před tím, než umírá. Celý les bez ohledu na stáří jednotlivých stromů rozkvete najednou a následně i najednou umírá. Z květů pak často vznikají nové odrůdy.

• Opadává na jaře a nové listy nasazuje z kraje léta.

Bambus v čínské kultuře

Bambus měl odpradávna jak praktické využití ve výtvarném umění, tak vždy patřil mezi oblíbené motivy zobrazované a opěvované v umění.

Čínský název pro bambus „ču“ (zhu) 竹 je jednou z běžných určujících složek čínských znaků vyskytujících se ve více než 50 položkách slovníku moderní čínštiny. Krom znaků pro předměty z bambusu vyrobené se tento radikál objevuje např. ve znaku pro smích 笑(neboť starým Číňanům praskání bambusu připomínalo příslušný zvuk a také se jim zdálo, že se bambus jakoby „prohýbá“ smíchy), dále pro hlupáka笨, kterému se bambus posmívá, a také ve slovesu čekat 等 (skládá se z radikálů pro bambus nad klášterem).

Symbolika

V čínském umění je bambus považován nejen za jeden z mnoha symbolů pro vytrvalost a dlouhověkost, ale i skromnost (díky svému dutému kmeni), a proto jej za svůj symbol považovali čínští vzdělanci a úředníci. Ve dvojici se švestkou je symbolem muže a ženy, ve trojici s borovicí a švestkou jsou to 3 přátelé v zimě a ve čtveřici se švestkou, orchidejí a chryzantémou 4 roční období a 4 rostliny symbolizující 4 ušlechtilé vlastnosti.

Bambusové rachejtle鞭炮

Věří se, že bambus zahání démony. Bambus špatně hoří, a když už se tak stane, hlasitě praská. Praskající bambus byl prapředkem rachejtlí, které se používaly především na čínský nový rok i jiné důležité svátky a slavnosti, aby zaháněl démony.

Všestranné využití

Jestliže ho dnes najdete v mnoha jihočínských zahradách jako okrasný strom, jeho význam je především praktický. Bambus se odpradávna využíval ve stavebnictví (ke stavbě domů, plotů, mostů, lešení, vodovodů), v zemědělství (bylo z něj vyráběno zavlažovací potrubí, převážná část zemědělského náčiní, kyvadlový nosič nákladu, rybářské pruty), v dopravě (výroba lodí, nosítek a dokonce i čínského jízdního kola), ve válečnictví (vyráběly se z něj nejen zbraně pro bojová umění, ale byl používán např. i k výrobě děl) a v soudnictví (chycení zločinci byli zavíráni do bambusových klecí, bambusová rákoska sloužila k tělesným trestům a v neposlední řadě se bambus využíval jako jeden z hrůzných způsobů čínského mučení – odsouzený se napevno přivázal k rychle rostoucímu bambusu, který se mu nechal prorůstat do různých částí těla). Jeho univerzálnost nalezla uplatnění též v gastronomii (při výrobě většiny kuchyňského nádobí a náčiní, listy dobře poslouží jako obaly na knedlíčky, velmi oblíbená je konzumace bambusových výhonků mnoha jeho odrůd) či v písemnictví a umění (bambusové desky se používaly ke psaní ještě před vynálezem papíru, z bambusu se vyráběly štětce, hudební nástroje, především flétny a ústní varhánky).

Požírač bambusu – panda熊猫

Název snad nejroztomilejšího medvěda na světě v překladu (francouzské variaci na nepálské slovo) znamená „požírač bambusu“, přestože v čínštině se mu říká „kočkovitý medvěd“.

Jak už z názvu vyplývá, bambus je pro pandu hlavním zdrojem potravy. Dospělá panda velká sežere 40 kg bambusu denně, z nichž ovšem stráví pouhých 20 %. Přirozeným prostředím, kde panda žije, jsou bambusové houštiny vysokých hor v západním S´- čchuanu/Sichuanu四川.

Klára Kučerová (L+Z) (klara.kucerovacinsky.cz)