Aniččin blog č.3 - Něco o jídle

Ze serveru www.cinsky.cz - Čínská kultura a tradice - 20. 3. 2006
...totiž dokud je čas a pamatuji si něco z toho, jak mi prvního třičtvrtě roku chutnalo čínské jídlo. Brzo totiž bude načisto pozdě a vize nakládaného hermelína s Gambrinusem, případně zapékaných brambor posypaných strouhaným sýrem zcela zažene přednosti čínských cchajů.

Dokonce už i v Čechách jsou pryč doby, kdy se při zmínce o čínské kuchyni jedním dechem vyslovilo taky pes nebo had, a na opičí mozek si také vzpomeneme spíše při hovoru o politice než o čínské kuchyni. Na pověstného „bóbika“ si ovšem vzpomenu pokaždé, když mezi znaky v menu v restauraci zahlédnu „kou-žou“ – psí maso. Češi, Pražané určitě, mají čínské restaurace rádi a rychlé kaj-fany (jídla, kdy je rýže a cchaj na jednom talíři) si pilně nosí do svých kanceláří, i přes veškeré hygienické aféry.

Ovšem i ty nejchutnější české mutace čínských jídel jsou prdlajs proti tomu, co vám předloží v posledním čínském bistříčku u zaplivaného stolu. Skutečně až po dlouhé době, kdy nejíte nic jiného, se vám přejí maso nakrájené na tenké nudličky nebo na plátečky – „žou-s´“, „žou-pchien“ nasáklé pokaždé jinou, ale přece pro Evropana nějak stále stejnou chutí koření a sojové omáčky. Rádi byste se časem do něčeho zakousli, do fláku masa, do brambory, do knedlíku. Přichází možná vaše ujgurská fáze – přinejmenším ujgurské „ta-pchan-ťi“ – velký kuřecí talíř kusy brambor a masa obsahuje a připomíná trochu naše guláše.

Touha po co nejjednodušší nemastné chuti vás přivede k paockám a ťaockám – něco na způsob plněných knedlíků připravovaných na páře nebo vařených. Zdá se, že tyto, a pak ještě plasky jsou jedinou možností, jak může v Číně přežít vegetarián – jinak ovšem svou norskou vegetariánskou spolužačku nechápu, že omezení plynoucí z nezvyklé stravy dokázala doplnit ještě masovým limitem.

O tom, jak se bývalá anarchistka a přesvědčená „antiglobalistka“ utíká do KFC, aby schroustala svůj kuřecí řízek, odmítám vypovídat a bude mě za to soudit bůh. I slunce má své skvrny a já opravdu upřímně lituju každého jídla, které jsem snědla v pekingském globálním řetězci místo v Praze u Pivrnce.

Pozn. editora: Aniččin blog je volný žánr, za jehož obsah odpovidá výlučně sama autorka. Ne všechny zmiňované skutečnosti musí nutně vyjadřovat názor redakce www.cinsky.cz

Anna Dostálová (anna.dostalovacinsky.cz)